Plánoval jsem si udělat záhon z pneumatik podle plánu „B“, ale nakonec jsem svou dovolenou na dači dal rozpadající se verandě.
Jen sezónní pro náladu, rajče ‘Blue Bunch’
Problém se vlastně vařil už od loňského září, kdy se pode mnou zhroutil druhý schod odspodu a já jsem při kutálení se na beton cesty počítala všechny horní zadní částí hlavy, zády a tím, co bylo níže pod zády. Je dobře, že jsem neměla v rukou hrnec s vroucí vodou. Než jsem se ale pustila do rozsáhlé opravy, musela jsem sebrat morální sílu (není kam ustoupit, rodina stojí za námi!)))) a v podstatě vymyslet způsob, jak všechno udělat sama a s minimálním krveprolitím. Prohlídka „pacienta“ ukázala, že problém byl v shnilém spodním nosníku. Ale demontáž všeho, včetně střechy verandy (která mimochodem nakonec spočívá na stejném nosníku), je pro mě, mou milovanou, nereálná a ty tisíce navíc za kompletní přestavbu od nuly se také z banky nesehnaly (mimochodem sarkasmus). Zkrátka, co můžeme dělat – sami, sami! Nakonec jsem přemýšlela a přemýšlela a napadlo mě. A jakmile se objevil nápad a jeho mentální vizualizace v jasných fázích, začala rekonstrukce. Ano, s určitými nedostatky, ale zvládli jsme ji sami.
Původní myšlenka byla postavit verandu na zvedáky a jednoduše vyříznout dva spodní trámy, nahradit je novými a přivázat je k hlavní konstrukci kovovými deskami a spodní nepohodlný schod nahradit o něco vyšším betonovým pódiem, přivázat ho k slepé ploše a ve skutečnosti na něj opřít nové trámy. Betonářských prací jsem se ujal sám, ale těžký trám sám tahat nedokážu, tak jsem požádal bratra, aby mi půjčil rameno a silnou pánskou motorovou pilu. Jako obvykle se objevily nástrahy a původní plán se musel měnit za pochodu. Pojďme ale bod po bodu.
Tak pojďme na to. Vyklízím pracovní plochu a hodnotím nadcházející práci. První úskalí bylo nalezeno, ale zatím to není tak hrozné: jedna z desek na cestě je zakrytá slepou plochou (ano, u nás je všechno špatně: nejdřív dům a cesta, pak, asi o osm let později, jsme přestavěli verandu, aby byla pohodlnější, a pak, o pár let později, jsme slepou plochu vyplnili. Prosím gaučové, aby se zdrželi komentářů o tom, jak by se to MĚLO dělat, minulost se nedá přepsat, už se snažím opravovat chyby ostatních, jak nejlépe umím).
Sedm desek není pro šílenou Sanu žádná zátěž, jo.
Odstranil jsem poškozené schody a začínám vytahovat desky. Je dobře, že písek pod cestou je už úplně zhutněný, bude se to snáze betonovat.
Rozsah katastrofy zblízka
Posoudil jsi stav nosného trámu? Sakra, v těch shnilých stromech jsou dokonce i mraveniště! Jo, to se stane.
Kdo je maniak? Já jsem maniak!
Vyndal jsem přebytečné desky, ubral další půl schod – deska byla hodně uvolněná. Teď je jasně vidět, že staré dřevo neleželo na holé hlíně, ale na strusce. Alespoň nějaká drenáž. Ale vzhledem k tomu, že je polovina 90. let a Leroy se svými kouzelnými policemi všemožných chemikálií se ještě neobjevil, dřevo není ošetřeno vůbec ničím, kromě barvy zvenku. (Myšlenky pro sebe: alespoň ho měli napustit odpadním olejem, tím šmejdem. )
Blíží se odpolední čaj.
Vymyslel jsem něco jako slepou plochu. Loni jsem nalil tyto cihlové dlaždice, když jsem zvládal betonářské práce. Moc jsem si s nimi chtěl ozdobit okraje cestiček a přišly mi vhod. Vlastně rekonstrukce začala s myšlenkou takto ozdobit základnu verandy. Zdivo je upraveno podle slepé plochy. Navrch stlačený písek – geotextilie ve dvou vrstvách, teď tam házím všelijaké kameny a další cihly, abych vyplnil díru.
V kůlně jsou od předloňského roku (!) zaseknuté dva pytle pískovobetonu, ty už samozřejmě na stavbu nejsou dobré. Ale hodí se na svázání těch samých cihel a balvanů na dně jámy a vyrovnání základů. Udusal jsem je, zasypal, udupal, srovnal a zalil vodou. Hurá, fungovalo to!
A tady je beton
Našla jsem půlku role pletiva na drůbežárny. Vše k použití! Začínám to nalévat. Abych byla upřímná, už mi odpadávají ruce, slunce zachází za stromy, ale výsledek chci opravdu vidět.
Jak se mi to podařilo? Nepamatuji si. Udělal jsem to =)
Dokončil jsem to už za soumraku, přikryl celofánem a netkanou textilií a teprve ráno jsem se mohl podívat, co se stalo. Teď – znovu zatmelit spáry cihel, doladit rohy a srovnat vršek. A pak – tři dny to držet pod celofánem a netkanou textilií a zalévat z konve, aby to v horku nepraskalo. Podle nápisu na pytli s pískovým betonem (vzal jsem M400 s drobným štěrkem, trvalo to 3 pytle) se už za den dá chodit, ale my jsme to poctivě vydrželi dva dny, lezli jsme z boku.
Nejvíc otravné je, že až po dokončení práce jsem si vzpomněl, že v kůlně je úplně nová míchačka betonu =))))) Kdo je kormorán? Přesně tak, já!
Druhá fáze – dřevo a další věci – začala montáží. Přijel bratr, rozebrali jsme zbývající schody, všechno dali na zvedák, zatřásli shnilým trámem… Jejda. A není to na hmoždinkách, jak jsem si myslel, ale na tlustých 2centimetrových hřebících, zatlučených v 30cm intervalech. Vyřezat to, aniž by se vám střecha verandy zřítila na hlavu?! To se asi nedalo. Zvlášť když spodní trám zasahoval hluboko do země. Takže buď všechno rozebrat, nebo… plán „B“! Prostě zkopírovat shnilé podpěry uvnitř verandy.
Druhý problém je, že na pravé straně verandy shnily ne dva, ale hned tři spodní trámy, a proto se tam veranda propadla hlouběji (je vlastně zkosená, jak je vidět na některých fotkách). Nedokázali jsme to ani srovnat heverem, tak jsme to jen zatloukli a rozhodli se to nechat tak, jak je. Strusku pod verandou srovnáme, na ni dáme betonové dlaždice a na ně nové koruny. K dochovaným starým trámům, stejně jako k podlaze verandy, to přivážeme rohníky a deskami. A pak to necháme, ať se nějak drží pod vlastní vahou.
Přijeli jsme na pilu pro dřevo, objednali jsme si ho. „Dovezeme ho po obědě, kolem čtvrté!“ – jo, dovezli jsme ho. Auto se porouchalo, dovezeme ho zítra. A bratr musel ať se děje cokoliv, do města. Plivali jsme si, nadávali a opravu odložili na příští víkend.
Tady jsou místo pily rajčata. Pršelo tam, bylo mokro a na focení nebyl čas.
Příští víkend. Už jsem otestoval ochranné mořidla na prkna na zahradě a vím, že jsou k ničemu. No, buďme upřímní – ani modřín v kreosotu nakonec nevydrží kontakt se zemí a všelijaké tesařské “zelené věci” jsou pro bakterie zábavné. Ale! Našel jsem článek s fotkami odněkud z Uralu o starověrecké úpravě dřeva, aby se zabránilo jeho hnilobě. Ty prkna ležela v zemi 50 let a ani pípla. Takže – ověříme si to, stejně není co ztratit.
T-tup-čarodějnictví! Prkna, neshnij!
Nejdříve to nejdůležitější – výpal. Zatímco jsem vařil čarodějnický starověrecký lektvar z litru přírodního sušícího oleje a 250 g podložky přírodního vosku (roztavit ve vodní lázni, směs nanášet horká), můj bratr vypaloval povrch polotovarů. Spodní nosný trám – do hlubokého opálení, horní – pro slušnost. Tmel se ukázal být velmi zajímavou texturou, snadno se nalil do všech prasklin a utěsnil je, ještě za tepla – velmi měkký a dá se vtírat do povrchu, ale po vychladnutí na pokojovou teplotu ztvrdne na tvrdo (přičemž je měkčí než vosk, ne křehký, elastický) a stane se monstrózně kluzkým, jako by byl třen mýdlem. Je lepší nemít takový povrch pod nohama, upřímně. Namazal jsem konce a spodní stranu prken a spodní nosný trám jsem zakonzervoval celý, ze všech stran. Dokonce s tím olejovým voskem bruslil po betonu! Ale tmel se neškrábe, jakoby se zaboří do povrchu. Celkově je to zajímavá směs, prozatím mi chutná – a pak, jak se říká, čas ukáže.
Pracuj, bratře, slunce je ještě vysoko.
Můj bratr sešrouboval duplicitní nosníky k sobě pomocí úhelníků, dlouhých desek a ještě delších šroubů. Všechno je to založené na jeho fantazii a inženýrském myšlení, koneckonců, kdo z nás je inženýr?
Na fotce je vidět, jak moc je spodní vrstva spálená. Je také vidět, kde byl nanesen tmel. Mimochodem, shnilé dřevo jsem štědře natřel mořidlem proti mravencům. Mezi shnilým dřevem a novým dřevem používáme kus profilovaného dřeva, abychom udrželi mezeru. Později ho odstraníme.
Voilá! Na jedno čestné slovo a na jednom křídle
Protože byl beton podél slepé plochy zarovnán a veranda je nakloněna doprava, vznikla nevzhledná mezera. No nic, systém se časem usadí, ale prozatím to nechme vyvětrat takhle =))) Můžete nám říkat hackeri, ale nejsme profesionálové a nepotřebujeme perfekcionismus, ale chodit po verandě bez rizika zlomení krku. Teď jsou tu široké, pevné schody a pohodlné pódium v jedné rovině se slepou plochou. Nalili jsme lněný olej, zbývá už jen natřít, i když je trochu škoda takovou texturu skrývat =)))))) Celkově vzato, vítězství!
No, a trochu růstu.
Není nic příjemnějšího než zeleninová zahrada v srpnu.
Lžu, je tu něco radostnějšího! Moje království skleník, samozřejmě.
‘Káťo’ F1, miluji tě!
Pepino ‘Consuello’. Je tam i ‘Ramses’, je to ještě ubohější.
Každý tvor – po dvojicích. Včetně tohoto exotického nedorozumění jako experimentu. Zatím – žádný způsob: ze čtyř pepin má vaječník jen jeden, navíc chytil roztoče jako šílený a nakazil okurku sedící vedle něj. Určitě to nebudu opakovat, když má takový vztah s pavučinou. Ale jednou jen tak pro dobro, i s pepinem, že?
‘Plot’ F1 – oba tady, červený i žlutý. Ještě je moc brzy na to, aby se dělaly z nich semafory.
Papriky hybridní řady ‘Zabor’ se zatím tolik nerozhoupaly jako loni, ale plodů je pravděpodobně ještě více. Celkově letos kvůli horku mnoho rajčat nezaložilo plody, ale papriky naopak prorazily do sklizně jako nikdy předtím. Za celý skleník si však nese vinu spolehlivá a spolehlivá jako páčidlo ‘Katya’ F1. Bez rajčat nezůstaneme.
Vedle skleníku, v odlehlém koutě, je záhon pro duši – papriky a jiřiny v jedné lahvi =)
Roh pro zbytky teplomilných sazenic
A tady je ta samá petúnie ‘Easy Wave’ F1. Roste v 15litrových technických květináčích. Na fotce – po týdnu studených dešťů, takže kvetení se ještě nevzpamatovalo a vypadá lysé.
Petunie. Ta, co po mně na jaře házela pantofle, že jsem mě dostatečně nekrmila.
Barvy ‘Plum Vein’, ‘Violet’ a ‘Yellow’ (ta druhá z řady E3, vylepšená Easys) se k sobě ale skvěle hodí. Pouze ‘Plum Vein’ dobře odolává dešti. ‘Violet’ má květy, které vypadají, jako by je probodly střepiny, i když je jen trochu postříkané. A E3 ‘Yellow’ okamžitě visí jako shnilé hadry. Nicméně příští rok kombinaci ‘Plum Vein’ a E3 ‘Yellow’ zopakuji – žlutá se zotavuje mnohem rychleji než zářivě fialová a kontrast šeříku a citronu samozřejmě ano.
Roh poblíž bloku inženýrských sítí
A tady v druhém rohu je ‘Burgundy Vein’. Vypadá dobře v kombinaci s plaménkem, ale je tu půl dne stín, takže petúnie je holá a rozložitá. Nezastřihávala jsem ji, jen jsem usoudila, že tohle místo pro ni není. Měla jsem i jednu červenou, ale tu jsem dala pryč – nehodila se do celkového barevného schématu.
Kdy dokončím tenhle roh?
Mladá hortenzie ‘Sunday Fraise’ řádí u houpačky a sílu nabírá hledík ‘Mme Butterfly’, který neustále trhám do kytic. A zakrslá eustoma se snaží probudit po týdnu deště, kdy všechny květy visely jako ubohé hadry.
To může být užitečné:
- Co jiného dělat v horku?
- Podzimní odraz
- Minulé léto))
