Pojďme mluvit o důvěře. A o vlivu rodičů nebo vychovatelů na sebevědomí dítěte.
1. Kdo je sebevědomý člověk?
Sebevědomý člověk věří ve své schopnosti, i když je schopen požádat o pomoc. Přitom se může sám rozhodovat. Ujme se jakéhokoli podnikání, které ho zajímá. Chyby vnímá jako příležitost se něco naučit.
Nejistý člověk, naopak. Bere nový byznys s tím, že to nevyjde. A většinou se to ani nesnaží vzít na sebe. Chyby jsou prožívány jako katastrofa.
Sebevědomí není vlastnost zděděná, ale získaná. A to se děje v rodině. Naši rodiče utvářejí naše sebevědomí již od útlého věku.
2. Vliv rodiny na rozvoj sebevědomí dítěte.
Sebevědomí dítěte se utváří výhradně v rodině přibližně do doby, kdy jde do školy. Ve škole se pak objevují další vnější vlivy, které posilují vysoké či nízké sebevědomí získané v rodině.
Rodiče často nechápou, že jejich slova, intonace, nesouhlasné pohledy a tak dále dítě velmi ovlivňují. Matka může sebevědomí dítěte s nejlepšími úmysly podkopat. Například, když se dítě naučí novou činnost a přirozeně ne všechno hned vyjde, ale maminka přispěchá na pomoc a udělá vše pro miminko. Nevědomě dává dítěti najevo, že neuspěje a že by se o to nemělo ani pokoušet.
Je důležité vytvořit v rodině příznivou atmosféru, ve které věnují pozornost individuálním charakteristikám, kde existují poměrně flexibilní pravidla a otevřená, upřímná komunikace. Děti v takových rodinách vyrůstají ve víře v sebe sama. V atmosféře neustálé kritiky, s častými tresty za sebemenší chybu, si děti prostě nemohou získat sebevědomí.
L. S. Vygotsky popsal proces, jak dítě zvládá nový úkol. Nejprve to dítě provádí s dospělým a poté samostatně. Čím více rodičů něco společně s dítětem dělá, tím větší je jeho potenciál, rychlejší vývoj a ve výsledku i větší důvěra v jeho schopnosti.
Dítě samo často žádá rodiče, aby s ním něco udělali. Ne vždy ale rodiče na žádosti reagují. Důsledkem odmítnutí může být nízké sebevědomí.
Děti jsou přirozeně aktivní a snaží se zkoušet nové věci, věci, které dělají dospělí. Například držet lžíci jako máma, psát si do deníku jako táta a podobně. Je velmi důležité podporovat touhu ovládat nové věci, touhu „já sám“.
Touha být aktivní a přebírat různé úkoly se u dítěte vytrácí, pokud k tomu nepřispívají dospělí. Následná obvinění dětí, že jsou „líné“, postrádají smysl. Rodiče někdy sami vytvářejí tuto „lenost“, „nevědomost“ a „sobectví“.
Poté, co dospělý s dítětem mnohokrát udělal něco nového, nabídne dítěti, aby to udělalo samo. Yu. B. Gippenreiter zde vidí dvojí nebezpečí. Prvním nebezpečím je přesouvání odpovědnosti za nový obchod na dítě příliš brzy. Dítě ještě nemusí mít potřebné dovednosti. V důsledku toho zažije neúspěch. Nemůže si například sundat kalhotky, když sedí na nočníku. Druhým nebezpečím je naopak příliš dlouhá a vytrvalá spoluúčast rodiče.
Co by měli rodiče dělat, aby vychovali sebevědomé dítě?
1. Dítě potřebuje řád.
Vytvořte objednávku v rozvrhu vašeho dítěte. Když miminko ví, co po čem následuje, je klidné a cítí se v bezpečí. Pocit bezpečí vám dodává sebevědomí. Dítě je aktivní a připravené objevovat svět.
2. Čas na nezávislou hru (chybějící „to je správné“).
Někdy nechte své dítě, aby objevovalo svět samo. Někdy musí rodiče nechat miminko samotné, aby mohlo dělat své vlastní objevy.
3. Schopnost řešit problémy.
V těžké situaci pro dítě buďte u toho, podporujte, nabídněte možnosti řešení problému, ale nerozhodujte za něj. Samostatným rozhodováním si dítě rozvíjí sebevědomí a sebedůvěru.
4. Požádejte své dítě o pomoc.
Povzbuzujte své dítě, aby dělalo to, co umí. Dejte si například věci do šuplíku prádelníku, něco přineste. Vlastní odpovědnost ukazuje dítěti, že se na něj spoléhá, že může pomoci, že je důležitou součástí rodiny.
Chvalte své dítě za jeho úspěchy, za jeho úsilí (zatímco studuje, ale nedosáhlo požadovaného výsledku). Fotografujte a připomeňte svému dítěti jeho úspěch. Brzy se dítě naučí chválit samo.
6. Buďte svému dítěti oporou a oporou.
Při povzbuzování svého dítěte používejte pozitivní fráze. Například „můžeš“, „určitě se naučíš“ a podobně. I když se snažíte ochránit své dítě před zklamáním, nepoužívejte fráze „to nedokážeš“, „to mě ani ve snu nenapadá“ a podobně. To velmi podkopává sebevědomí dítěte. A nevíme jistě, co bude dál.
