Reprodukce (reprodukce) je vlastnost živých organismů reprodukujících svůj vlastní druh, zajišťující kontinuitu a kontinuitu života. Rostliny se rozmnožují vegetativně, nepohlavně (výtrusy) a pohlavně.
Vegetativní množení je schopnost rostliny obnovit celý organismus z jakékoli jeho části (kořen, stonek nebo list). Vyšší rostliny se mohou rozmnožovat pomocí oddenků, úponků, cibulí, hlíz, řízků a také roubováním.
Člověk široce využívá vegetativní rozmnožování k produkci nových rostlin. Při této metodě si potomstvo lépe zachovává vlastnosti a vlastnosti mateřské rostliny než při pohlavním rozmnožování.
Nepohlavní rozmnožování – nové rostliny vyrůstají ze spor (nejmenší buňka, méně často skupina buněk), které se ve velkém oddělují od mateřské rostliny. Tento způsob rozmnožování je charakteristický především pro nižší rostliny (řasy, houby, lišejníky).
Pohlavní rozmnožování – v důsledku oplodnění, tedy splynutí a vzájemné asimilace samčích a samičích reprodukčních buněk (gamet), vzniká zygota, která rozmnožuje nový organismus. Takové rozmnožování obohacuje dědičný základ rostlin a zvyšuje jejich variační schopnost.
Vegetativní a nepohlavní (spory) rozmnožování zajišťuje především kvantitativní rozšíření rostlin a zachování druhů; sexuální – zlepšení rostlinných druhů, zvýšení kvantitativní diverzity a novotvorba druhů.
4) Růst a vývoj rostlin
Životní cyklus rostlin se skládá ze dvou procesů: růstu a vývoje.
Růst rostlin je třeba chápat jako nevratný nárůst lineárních rozměrů, povrchu, objemu a hmotnosti organismu spojený s novou tvorbou prvků jeho struktury.
Růst rostlin spočívá v proliferaci buněk a zvětšení jejich objemu, růstu tkání a orgánů. Růst každé rostliny začíná pomalu, pak se zrychluje, dosahuje maxima, pak se zpomaluje a úplně se zastaví.
Mnohé kulturní rostliny (proso, čirok, mrkev atd.) rostou v prvním období velmi pomalu. V této době je důležité provádět odplevelování, bránění a meziřádkovou kultivaci pro zničení plevele.
Rostlinný vývoj jsou kvalitativní fyziologické, biochemické a morfologické změny ve struktuře a funkcích rostlinného organismu a jeho jednotlivých částí (orgánů, tkání a buněk), ke kterým dochází v průběhu procesu ontogeneze – individuálního vývoje od okamžiku vzniku do konce života. .
Celý životní cyklus rostlin se dělí na vegetativní a reprodukční období. V prvním období rostliny intenzivně tvoří vegetativní hmotu, tvoří se a rostou kořeny, stonky a listy, ve druhém období dochází ke kvetení a plodování. Jednoleté jarní a zimní rostliny kvetou a plodí jednou za život a víceleté (polykarpické) rostliny – mnohokrát. Mezi trvalkami však existují, i když vzácně, monokarpické rostliny, které po mnoha letech života vykvetou a poté odumírají (agáve, bambus atd.).
Doba od začátku klíčení semen do úplného vyzrání rostlin se nazývá vegetační období. Během vegetačního období procházejí rostliny určitými vývojovými fázemi, které odpovídají specifickým morfologickým vlastnostem. Mezi obecné fáze vývoje kvetoucích rostlin patří: klíčení semen, tvorba vegetativních a generativních orgánů, plodnost. Ve vztahu k jednotlivým skupinám nebo druhům rostlin se rozlišují podrobnější fáze vývoje.
Velký význam v rostlinné výrobě má sledování nástupu a trvání jednotlivých fází vývoje – fenologických fází – u různých plodin a plevelů za specifických podmínek farmy. Určují načasování zemědělských prací (obdělávání půdy, hnojení, setí, péče o rostliny, sklizeň). Umožňují zohlednit měnící se požadavky rostlin na faktory a životní podmínky během ontogeneze a s přihlédnutím k tomu správně vybudovat systém pěstitelské a sklizňové technologie. V tomto ohledu je velmi důležité znát kritická období, kdy jsou rostliny nejcitlivější na nedostatek toho či onoho životního faktoru a prudce snižují svou produktivitu. Objevují se v různých plodinách v různých obdobích během vegetačního období rostlin. Kritické období ve vztahu k vlhkosti je tedy u ozimé pšenice pozorováno od rašení do plnění zrna, u bavlny – během květu – tvorba plodů, u brambor – pučení – tuberóza. Tyto vlastnosti je třeba vzít v úvahu při vývoji agrotechnických opatření.