4 tipy, jak přestat myslet na někoho, koho máte opravdu rádi.

Jedno východní podobenství vypráví o mladém muži, který se zeptal Khoja Nasreddina, jak zjistit budoucnost a stát se nesmrtelným. Mudrc odpověděl: “Je to jednoduché: nemyslete na bílé opice!” “Jen?” — radoval se mladík. Ale od té doby nemohl myslet na nic jiného než na bílé opice.

Když jsme takovým myšlenkám dali volnost, je snadné „myslet na“ obsedantně-kompulzivní neurózu, když je nutná pomoc psychoterapeuta. Proto je lepší pokusit se jich zbavit v počáteční fázi, dokud ještě nejsou ukotvené v naší hlavě. Nejprve však musíte pochopit:

Co vám brání zapomenout na jiného člověka?

Psychologové hovoří o třech typech takových důvodů. Jsou to emocionální, postojové a behaviorální.

Mezi emocionálními

1. potlačené emoce. Člověk se snaží vypadat silný, „vydržet“, takže potlačuje zoufalství a bolest, kterou mu rozchod způsobil. To platí zejména pro muže, protože jim rodiče od dětství vštěpovali: „Muž musí být silný. Je škoda plakat.“ Ale pak mu bolest sedící uvnitř bude neustále připomínat osobu, na kterou chce zapomenout. Musíte si dovolit dát průchod svým emocím, truchlit, plakat;

2. Nevyjádřeno zášť. Po rozchodu mnozí pokračují v duševním uspořádání věcí, hádají se, dokazují, že mají pravdu, a činí nároky vůči osobě, která je opustila. Abychom zastavili tento výsměch sobě samému, stojí za to vyjádřit mu všechny nevyslovené stížnosti formou dopisu, ale dopis neposílejte, ale spalte;

3. Výčitky, pocity viny. Pro některé lidi se přátelé a blízcí snadno stanou bývalými, zatímco jiní se nedokážou uklidnit, že někdo jiný trpí jejich vinou. Nechystají své bývalé vracet a zároveň si vyčítat újmu, kterou jim dobrovolně či nevědomky způsobili. Mentální ospravedlnění se mění v obsedantní stavy. Jak se zbavit tak vyčerpávajících rozhovorů se sebou samým? Viz bod 2.

Mezi důvody instalace

1. Trvalá víraže tento člověk je jediný, je naším osudem, nikdy nebudeme nikoho lepšího nepotkáme. Nebo bychom možná měli využít této příležitosti a přesvědčit se na vlastní oči?

2. Důvěra jsme spolu s ním ztratili schopnost milovat a před námi nás čeká neradostná existence. Zkontrolujeme?

3. Spojte své naděje a plány s touto osobou. Na jednu stranu je to přirozené. Na druhou stranu to byly asi jen naše plány a on sám o pevnosti vztahu pochyboval. Už jsme vymysleli líbánkovou trasu a jména našich budoucích dětí a najednou je tu samota, melancholie, prázdnota. Vše se bude muset zrušit – schůzky, procházky, výlety. Neděláme to: to poslední, co teď potřebujeme, je izolovat se od lidí a ponořit se do vzpomínek.

Hlavní důvody chování, které nám brání zapomenout na člověka

1. Nucená komunikace s ním. Pracujeme spolu, studujeme spolu, máme společné přátele a stejnou společnost. Existuje jen jedna cesta ven – změnit vše. Jinak obsedantně-kompulzivní neuróza – ahoj!

2. Odloučený muž a žena pokračují v sexu čas od času. K tomu často dochází u rozvedených párů, které spolu mají děti. Pokud je to navíc pro jednoho partnera jen sex bez závazků, druhému se obnovila naděje na obnovení starého vztahu. Zde se však musíte řídit pravidlem: „Takhle zemřela“;

3. Upadnutí do deprese. Navzdory touze stáhnout se do sebe, nikam nevycházet a nikoho nevidět, neměli byste mu to dopřávat. Sami se sebou budeme rýpat do rány s masochistickým potěšením a nedovolíme, aby se zahojila. Jen tak posílíme citovou vazbu k člověku, na kterého by se mělo zapomenout, s minimálními ztrátami na naší psychice.

Způsoby, jak vám pomoci na někoho zapomenout

Otázka, jak přestat myslet na člověka, byla aktuální v každé době. V takových případech se naši předkové spoléhali na magii, zejména:

1. Spiknutí a rituály

Musí být prováděny na ubývajícím Měsíci: pocity by měly klesat spolu s tím. Zdá se, že zde existuje racionální zrno, protože s jejich pomocí si člověk dává pozitivní přístup, programuje se na pozitivní výsledek. V žádném případě zde nejde o trestný čin a pokus není mučení.

Stačí nám k tomu zdroj čisté vody, lístky meduňky, soukromí a trocha fantazie. Zaměřme se na své emoce – zášť, duševní bolest, které nám brání zapomenout na druhého člověka. V duchu je přenesme na listy meduňky, představme si je svými slzami, a jeden po druhém je odtrhneme a hodíme do vody. Listí odplouvá, vzpomínky odplouvají. Odcházíme, když cítíme mír a mír, když jsme si nejprve umyli obličej vodou z pramene. Tento rituál lze opakovat každý týden.

Najít zdroj může být problém. V jeho nepřítomnosti použijeme oheň: své obsedantní myšlenky dáme na papír a pak ho zapálíme a budeme si představovat, jak od nás navždy odlétají spolu s popelem.

Tyto metody jsou neškodné a nikomu neublíží. Je však přísně zakázáno obracet se s prosbou o pomoc na věštce, aby na zesnulého seslali kouzlo nebo kouzlo.

2. Dáváme si postoj: „Všechno, co se dělá, je k lepšímu.“

Může se velmi dobře stát, že život před námi některé dveře zavřel a jiné předtím otevřel. Ale my se ze všech sil bráníme, lpíme na starých vztazích, snažíme se oživit k životu něco, co už dávno zemřelo. Před námi jsou nové příležitosti, objevy, překvapení, noví lidé a noví známí.

A jak říká stará píseň: “Pokud nevěsta odejde za někým jiným, pak nikdo neví, kdo má štěstí.”

3. Ukliďme svůj životní prostor pro nové vztahy

Apatie, devastace, zklamání, ztráta víry v dlouhotrvající vztahy, neochota navazovat nové známosti – nemůžete dovolit, aby vás tyto pocity ovládly. Z jejich zajetí nebude snadné uniknout. Vyplňme prázdnotu zajímavými věcmi, které jsme vždy chtěli dělat, ale nikdy jsme na ně nenašli čas. Zpočátku bude těžké na ně úplně přejít, ale postupně se zapojíme a budeme na „ex“ myslet čím dál méně.

Může jít o rekonstrukci – i když si budete muset vzít půjčku, ale vaši hlavu budou zaměstnávat nikoli neplodné myšlenky, ale hledání nového příjmu. Zároveň odložíme z dohledu, darujeme nebo vyhodíme věci, které jsme společně koupili, nebo si vrátíme vzpomínky.

Říká se, že nemůžeš utéct sám před sebou. Po měsíci nebo dvou si však všimneme, že bolest, pokud nezmizela, ustoupila. To však ještě není důvod k relaxaci – neztrácíme ostražitost, na setkání s tímto člověkem ještě nejsme připraveni. Sebemenší důvod stačí k tomu, aby se vzpomínky rozehrály s novým elánem.

4. O ukončených vztazích se všemi nediskutujeme.

Při diskusi o současné situaci chceme slyšet slova podpory, vlastní spravedlnosti a odsouzení toho, kdo nás opustil. Když o něm mluvíme, zdá se, že je stále přítomen v našich životech.

Zároveň si tím děláme medvědí službu – lidé, ke kterým jsme byli tak upřímní, nám teď už svým vzhledem připomenou, na co bychom rádi zapomněli. Možná se někteří z nich začnou neustále zajímat o náš osobní život v domnění, že na to mají právo.

Nebude možné rychle vymazat z paměti vzpomínky na osobu, na kterou jste si zvykli, s níž byly spojeny jasné události, plány do budoucna, která se stala rodinou a přáteli. Vyléčit se z citové závislosti a připoutanosti nějakou dobu trvá. Jak dlouho bude hojení trvat a jak bude úplné, závisí na úsilí, které do toho vložíte.

Bohužel mnoho lidí to chce pouze teoreticky, aniž by podnikli praktické kroky. Člověk má dojem, že duševní bolest z takových vzpomínek jim přináší potěšení, které kompenzuje ztrátu. Vzpomínky se jim nyní zdají být to jediné, co je stále spojuje se zesnulým, a s přerušením tohoto spojení nespěchají.

• Elena Timošenko
• 10. dubna 2017 v sekci „Seberozvoj“.
• • Ženy, muži, psychologie