Dlouho jsem měl šílenou touhu pořídit si lišku. A pak jsem narazil na inzerát, jak lovec prodává lišku. Použil ji jako návnadu (v té době jsem nevěděl, co to znamená, upřímně řečeno, děsivá věc), ale sezóna skončila a lišku už nikdo nepotřeboval.
Majitel říkal, že ho má od jeho dvou měsíců (tj. ve volné přírodě by nepřežil), teď mu je 1,5 roku. Nemůžete ho vzít do náruče, nebere si jídlo z rukou a k čemu by ho vůbec potřebovali?
Když jsem ho uviděla, pomyslela jsem si, že i když ho neochočím (ale alespoň se o to pokusím), vytvořím mu lepší podmínky než tady. A tohle je teď on.
Musím s ním trávit spoustu času, manžel si stěžuje, ale podporuje mě)) Jeho životní podmínky jsou mnohem lepší než u průměrného Rusa. Má vlastní pokoj o rozloze 20 m2 s kamerovým systémem, takže je neustále pod kontrolou. Nejdřív byly dveře z dřevovláknité desky, ale v noci v nich prokousal díry a chodil po domě. Nejzávažnější je, že ohlodal motorkářskou kameru, musela jsem mu ji dát. Teď je to jeho hračka a líbí se mu)
Potom můj manžel svařil kovové dveře se sítí. A liška nás sleduje. Velmi zvědavé zvíře.
Téměř pořád chodí k záchodu, nikdo ho to nenaučil, je zřejmé, že to dělá reflexně. Je také velmi plachý, a proto když vidí cizí lidi, okamžitě naklade larvu, jestli chápete, co tím myslím.
Zápach z něj byl velmi silný a páchnoucí, bolely z něj oči. Po kastraci smrdí méně než od psa. V domě je i kočka, se kterou se chce spřátelit, ale kočka syčí. Zatím může sedět ve svém pokoji a dívat se na něj, ale nic víc. Liška k ní neprojevuje žádnou agresi. Jednou ale kousl psa, ale pes k němu sám přiběhl a on se bránil.
Chovat lišku doma je velmi zodpovědný úkol, ale stojí za to!
Komentáře k recenzi 49
14. ledna 2019 v 19:19
Jsi tak statečný – rozhodl ses vzít si lišku! Je to zajímavé, ale podle mě i nebezpečné. Ale je to tak roztomilé!
14. ledna 2019 v 19:30
Je roztomilý a je zajímavé ho pozorovat, jeho zvyky jsou jedinečné a je také velmi mazaný.
15. ledna 2019 v 14:05
Jako všechny lišky!
20. ledna 2019 v 19:44
Jaká radost) a jaké životní podmínky) ne každý má 20 m)))
20. ledna 2019 v 19:47
Děkuji) No ano, je to bohatý liška)))
21. ledna 2019 v 02:30
To je ale pohledný muž, jak se jmenuje?
Chudák zvíře hodně trpělo, mělo štěstí, že se do vás dostalo, ale jinak se neví, co ho čeká.
21. ledna 2019 v 10:44
Jmenuje se Kolbasa, díky za milá slova) no, ano, pochopil to, má dokonce i natržené spodní víčko a zlomené dva tesáky, jeden u kořene. Určitě se účastnil rvaček.
23. ledna 2019 v 18:02
Páni. Jsi skvělá!)) To mi prostě zvedlo náladu!) Nikdy jsem nic takového neviděla!)
23. ledna 2019 v 18:14
Jsem ráda, že se ti to líbilo)))
25. ledna 2019 v 02:10
Moc zajímavý příběh! Liška je skvělá! Je pravda, že jednou mě liška v zoo pro kontakt s mazlíčky trochu kousla (ze strachu), ale nebolelo to) Lišky jsou moc krásná zvířata a mám je ráda!
25. ledna 2019 v 12:06
Nejdřív nás taky kousal, docela bolestivě, protože jen nekouše, ale bil čenichem a bil opravdu silně.
27. ledna 2019 v 19:50
Cože, bylo to vůbec možné?
27. ledna 2019 v 19:54
Pořídit si lišku? Samozřejmě))) Ale zvíře je výhradně pro majitele odolné vůči stresu a milující ho))))
28. ledna 2019 v 15:53
Díval bych se z ústraní) Mít doma lišku – jsi velmi statečný a zodpovědný!
28. ledna 2019 v 18:17
Děkuji) To zvíře je fakt super, ale hlučné)))
29. ledna 2019 v 16:39
Páni! Páni. A proč má liška na sobě kalhotky?
29. ledna 2019 v 19:14
A po kastraci jsem je nosila týden, aby neolizoval)
30. ledna 2019 v 15:07
13. února 2019 v 15:05
S tou záchodovou miskou a instinktem jsem to úplně nechápala, ale liška v kalhotkách mě úplně odradila. Pak jsem si přečetla, že existuje kastrace. Teď všechno zapadlo na své místo.
Tvoje klobása je moc chytrá a zajímavá. Jsme zodpovědní za to, koho jsme si ochočili, že?!
13. února 2019 v 15:23
No, má v tácku jen písek a jejich instinkty jsou hrabat, takže tohle úspěšně kombinuje) samozřejmě je zodpovědný)))
14. února 2019 v 08:30
Zajímavý “mazlíček”. Čím ho krmíte? Jí kupované jídlo?
14. února 2019 v 11:22
Hlavní strava je kuře a droby (srdce, žaludky atd.), někdy mu dopřeji kachnu nebo jinou drůbež. Pravidelně ho krmím tím, co jíme sami – různými polévkami nebo rybami. S velkým potěšením jí kaki. Momentálně je to jeho nejoblíbenější pamlsek. K kupovanému jí jen čichá, nic víc. Ani nejí klobásy, asi chápe, co je co)))
14. února 2019 v 16:58
Ano, přesně tak, i v pohádkách lišky kradly kuřata. Hned jsem nemohl přijít na to, čím se dá liška krmit. Co se týče kaki, tak mu ta zajímavá pamlsek chutnala. Díky za podrobnou odpověď.
17. února 2019 v 22:16
Sakra, taky chci, aby se domů vrátila liška, ale nejsem zodpovědný člověk. to říká moje máma)
5. března 2019 ve 21:14
Nedokážu si ani představit, jak můžete takové zvíře chovat doma. Zdá se mi, že trpí a touží po svobodě. I když by mi takového roztomilého miláčka asi nevadilo)))
5. března 2019 ve 21:16
Chybí mu to, ale můžu se 100% jistotou říct, že tam nepřežije(((
6. dubna 2019 v 16:00
Paráda, to je fakt super! A vychovat lišku! A má super domov a přezdívku! Paráda)
Kočku neoklameš, ona sama cítí, že je to pes.
6. dubna 2019 v 17:43
Vychovávat je silné slovo))) A kočka k sobě nepustí ani cizí lidi, natož lišku
15. dubna 2019 v 00:24
velmi neobvyklé, neodvážil/a bych se mít takového přítele, je to nebezpečné
15. dubna 2019 v 00:35
Ano, sám se bojí všeho, nikdy nebude první, kdo na někoho zaútočí, jen když se bude muset bránit.
15. dubna 2019 v 00:49
Bál bych se ho a zvířata cítí, když se bojí.
15. dubna 2019 v 00:53
Tohle není pes, pokud má možnost utéct a nekontaktovat lidi ani psy – určitě to udělá. Momentálně se sám přiblížil pouze ke kočce a i tehdy ho postříkala a už se k ní nepřibližuje)
15. dubna 2019 v 00:58
Ukazuje se, že se jich nebojíme jen my, ale i oni se bojí nás.
15. dubna 2019 v 12:51
19. června 2019 v 19:52 hodin
Jste skvělý/á, že k věci přistupujete zodpovědně. Hlavní je, aby čtenáři nezískali dojem, že pořídit si lišku je hračka, všechno je jednoduché a příjemné. Jinak si jich pořídí hodně a pak je rozdají. Nebo ještě hůř, špatně si je nechovají.
19. června 2019 v 20:56 hodin
Děkuji, to je jisté) nebo jsou prostě vypuštěni nikam a už nejsou schopni přežít ve volné přírodě
25. listopadu 2019 v 00:35
To je super. Viděla jsem reklamy na prodej lišek a vždycky mě zajímalo, jak žijí v zajetí ))
Taky máš kočku a psa! Tvůj domov je plný radosti)
11. dubna 2020 v 21:25
Děkuji za milá slova, díky Bohu, že mám jen lišku a kočku a pes je s rodiči. Asi bych se zvířaty věnovala veškerý čas))
31. března 2020 ve 19:01
Můžete ji chovat v bytě? Jak často byste ji měli venčit? Kolik vás liška stála (točilka, krmivo, hračky)? Čím ji krmíte? Jsou lišky dlouhověké (informace se všude liší)? Kde jste ji kastrovali a ve kterém městě? Můžete si je vzít na výlet? Koho je lepší vzít, samici nebo samce?
Omlouvám se za tolik otázek, taky chci lišku.
A recenze je zajímavá, jste dobří hostitelé.
11. dubna 2020 v 21:56
Můžete ho chovat v bytě, pokud vám byt nevadí))) lišky jsou aktivní, asi jako huskyové, mají divokou touhu neustále něco hrabat a hlodat. Navíc to není zrovna nejpříjemnější vůně a liška sama nevoní, z její moči je velmi silný zápach a jelikož chodí do záchodu a podle toho hrabe a hrabe, tak i voní. Liška se olizuje jako kočka, ale zápach zůstává. Ani ji nevenčím každý den a většinou za pěkného počasí a na opuštěných místech, protože se lidí hodně bojí. Ale pokud vím, ne všechny lišky jsou takové, záleží na jejich výchově. Pořídila jsem si ho jako dospělého, takže se mu prostě přizpůsobuji. Než přišel ke mně, vůbec nechodil a nikdo ho nepustil z jeho 1,5m2 klece. Koupil jsem ho od lovce, který ho prodával za kůži za 2 tisíce, tehdy mu bylo 1,5 roku. Vzala jsem si velkou stavební misku, ve které se dělají různé směsi, naplním ji dřevěným tmelem asi 5-7 litrů, časem to nabobtná na piliny a celkově je to normální. Jediné mínus je zápach. O hračky se nijak zvlášť nezajímá, asi na ně moc zvyklý není, ale rád žvýká dráty. Krmím ho syrovou kachnou, krůtou, kuřecím masem a všemi jejich vedlejšími produkty, kromě jater. Jí mléčné výrobky, trochu ovoce a zeleniny. Někdy sní to, co jíme my, polévky atd. Obecně se má za to, že se lišky doma dožívají až 10 let. Kastrovala jsem ho v Omsku, na běžné veterinární klinice, kde se celý život starám o kočku. Pravda, s liškami se setkali poprvé, tak mě požádali o asistenci))) všechno je jako u psa, cena za kastraci je stejná, jen se z narkózy zotavil o něco rychleji než pes a po kastraci nepřibral. I když nám bylo řečeno, že se ztrácí kontrola nad tím, co jí. Na mou lišku to vůbec nemělo vliv, když tam dáte víc krmení, tak ho zahrabe. Ano, s liškou jsme ujeli 4 tisíce km každou cestou. Cestu zvládá perfektně, na procházku chodíme i autem. Nemůžu říct, jestli je to samice nebo samec, protože to nemám s čím porovnat. Doufám, že vám mé odpovědi pomohou s rozhodováním))) díky za přečtení!
Evgenia se právě před měsícem přestěhovala z Irkutska do Krasnojarsku. Pohybovali se s ní dva psi Shiba Inu, dvě kočky – Sphynx a Maine Coon a dvě lišky. Jedna liška, Kira, je zcela krotké zvíře, žije v domě, nechá se hladit a dobře vychází s ostatními zvířaty. Druhá liška, Buttercup, je soudruh s obtížným charakterem. Za měsíc života v Krasnojarsku už utekl ze svého výběhu, ale naštěstí se vrátil domů, kde pro něj postavili nový pevný domov. Pryskyřník má také jen tři tlapky a jednou se z něj málem stal kožich – Evgenia ho zachránila z kožešinové farmy. Ale nejdřív.
“Měl jsem sen zachránit malou lišku”
Když se vrata do Evgeniina pozemku právě otevřou, přivítají nás dvě liščí tváře; jsou to však lišky jen na první pohled, protože ve skutečnosti jde o dva psy japonského plemene Shiba Inu, kteří jsou liškám velmi podobní. Samotné lišky na nás ale čekají o kousek dál – ve výběhu. Třínohý Buttercup (mimochodem, byl pojmenován po postavě z knižní série „Witcher“) s barevným schématem „Vyatka Fire“ se skrývá v domě před pozorností novinářů a společenská Kira čeká, až bude držený.
Ivan Doronin / NGS24.RU
„Měl jsem dětský sen: projdu se lesem, najdu opuštěnou lišku, vezmu si ji domů a nakrmím ji. Žil jsem na vesnici a často jsem o liškách slýchal od místních myslivců. S Buttercupem se to skoro stalo: v 8 měsících se z něj měl stát obojkový pes, to je považováno za ideální věk na porážku, ale měl štěstí – rozhodli se ho nezabít, ale dát do chovu. Kožešinové farmy prodávají některá zvířata za výkupné, čímž jim dávají šanci na přežití. Chtěl jsem jen červenou lišku a stál jsem na ni ve frontě. A napsali mi: je tam liščí mládě, je mu 8 měsíců, i když většinou se dávají na ochočení v 1–1,5 měsíci. Navzdory tomu jsem souhlasila – už jsem měla zkušenosti s prací s liškami,“ vzpomíná Evgenia.
Po zaplacení 40 tisíc rublů se Evgenia v létě 2020 stala vlastníkem Buttercup – přišel k ní z Čeljabinsku. A on to hned nepřijal. Dosáhnout liščí lásky trvalo dlouho – leží za ní hodiny nehybného sezení vedle svéhlavého zvířete, pokousané ruce, zničené oblečení. V důsledku toho Evgenia dospěla k závěru, že se Buttercup začal nechat držet. Pravda, i zde je háček.
— Jeho trik je takový: když ho chytíš a zvedneš, nekousne. Ale dokud ho vezmete do náruče, jí docela dobře,“ vysvětluje dívka.
Nějakou dobu po nalezení nového domova si Evgenia všimla, že Buttercup začal hubnout. Veterinární vyšetření ukázalo, že liška měla rakovinu; Zdroj nemoci byl nalezen v Buttercupově tlapce, kterou si s největší pravděpodobností poranil na farmě. A aby se nemoc nerozšířila, bylo rozhodnuto ji amputovat. Buttercup se z operace rychle zotavil a absence tlapky mu nebrání v plnohodnotném životě. Už tady, v Krasnojarsku, se mu podařilo uprchnout z uzavřeného výběhu na třech nohách, popral se s kamarádkou, liškou Kirou, a majitele docela vyděsil. Naštěstí byl Buttercup nalezen a vrátil se domů. Jak sama Evgenia vysvětluje, je to dokonce překvapivé, protože najít uprchlé lišky je často téměř nemožné.
“Chceš vypadat jako divoká párty? Pořiď si lišku.”
Buttercupova přítelkyně, sněhově bílá Kira, se objevila v Evgeniaině rodině o něco dříve – v roce 2019. Kira je na rozdíl od své kamarádky zcela krotká liška, je potomkem lišek Beljajevových, které jsou geneticky domestikované. Přišla do Evgenia z města Kirov.
Lišky Belyaevsky jsou skupinou domestikovaných lišek vyšlechtěných během dlouhého experimentu v Novosibirském institutu cytologie a genetiky. Experiment zahájil v roce 1959 genetik Dmitrij Beljajev spolu se svou kolegyní Ljudmilou Trut. Za základ vzali populaci, ze které byli po několik generací vybíráni na základě stupně poslušnosti vůči lidem. Výsledkem byla skupina lišek, které se svým chováním podobaly psům: projevovaly více sociální chování jak k jiným jedincům, tak k lidem, jsou hravější a přátelštější a také si zachovávají mladistvé vlastnosti až do dospělosti.
— Ve věku 45 dnů byla ke mně poslána vlakem do Irkutska. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout pro barvu, pro Kiru nebylo jasné, jaká přesně bude, až vyroste. Nakonec ale padla volba na ni a už více než dva roky žije se mnou,“ vzpomíná Evgenia. „Její postava je velmi proměnlivá: stane se, že vám vleze do náruče a vleze vám pod bundu. Když jsem byl malý, nosil jsem ji do práce v límci nebo v kapuci, chodil s ní na túry a ona v klidu snášela všechna naše dobrodružství.
Na rozdíl od Buttercup může Kira plnit příkazy. Pravda, podle Evgenia to dělá pouze tehdy, když má v ruce myš. Než vykoná příkaz, pečlivě se rozhlédne: co se s ní za to stane? A teprve potom se stane poslušnou. Vychovat lišku ale není tak snadné.
— Při výchově lišky je třeba pamatovat na to, že lišku z lišky nikdy nevytáhnete. Bude kopat, schová se, schová se sama, protože mají psychickou potřebu sedět v bezpečí. Ano, bude k vám loajální, pochopte, že nepředstavujete nebezpečí, ale lišky se nedají porazit. To vůbec není možné,“ říká Evgenia. – Pokud lišku jen jednou trefíte, už vám nebude věřit. Jakýkoli trénink lišky je založen na metodě mrkve a žádné mrkve.
Obecně, jak poznamenává majitel lišky, nelze odhadnout, jakou povahu bude mít dospělé zvíře: dokonce i lišky narozené doma mohou být divoké a lišky vychované na kožešinových farmách se mohou hodit. Kira je ale velmi loajální k lidem i ostatním domácím mazlíčkům a především miluje psy. A nikdy s ní není nuda.
„Jednou jsem oslavil Nový rok sám s liškou. Pokud potřebujete navodit zdání divoké party, na půl hodiny usněte a nechte lišku na pokoji. Právě jsem měl doma výbuch. Proto pro ty, kteří si chtějí pořídit lišku, rada: potřebují buď samostatný pokoj, nebo samostatný balkon, radí Evgenia.
A letos se Buttercup a Kira narodili potomci – tři liščí mláďata. Je pravda, že podle majitelky se Kira ukázala jako bezcenná matka a majitelka musela děti krmit sama. Později našly nové domovy o něco starší lišky.
— Pokud je charakter lišky přeložen do lidského charakteru, pak se jedná o hysterické zvíře. Všechno je pro ně hyperemotivní, pokud se bojí, pak velmi, pokud jsou šťastní, mohou se smáčet radostí. Všechno kolem nich je jasné a podle toho jsou jasné i jejich reakce na všechno. Mají také náladu: mohou na vás křičet, když jsou s něčím nespokojeni,“ sdílí Evgenia.
Lišky musí mít samostatnou místnost a ta musí být pečlivě připravena na bydlení zvířete. Kvůli své zvědavosti mohou lišky spáchat sebevraždu: vyskočit z okna, žvýkat dráty, jíst domácí chemikálie. To je něco, co je třeba zvážit při pořizování lišky. Označují také území, což také není přijatelné pro každého.
– Liška bude kazit věci, bude dělat špinavé kousky – ne ze škody, ale ze zvědavosti. Dlouho jsem se na lišku připravoval, četl, šel navštívit osobu, kde liška žije. Toto není zvíře, které můžete získat náhle. Pokud jde o rozsah katastrof, liška není mýval. Ale něco blízkého.
Další výzvou je najít veterináře, který rozumí zdraví lišek.
Lišky se živí kuřecími hlavami, dršťkami a křepelčími vejci – Evgenia utratí asi 130 rublů denně pro dva, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že našla místa, kde se to všechno dá levně koupit. Na jídlo potřebujete malou misku s jídlem. Mražené maso je ale lepší mít vždy v zásobě. Nemůžete je krmit krmivem pro psy – gastrointestinální vlastnosti těchto zvířat jsou odlišné a liška může na takové jídlo rychle zemřít.
Evgenia doporučuje pořídit si lišku pro ty, kteří mají dostatek volného času a možnost být většinu času doma. A existuje typ lidí, pro které je chov lišek přísně kontraindikován:
— Lišky často touží dospívající dívky, které věří, že liška z nich udělá někoho výjimečného. To je velmi špatný nápad. Protože abyste získali lišku, se kterou se můžete opravdu chlubit, nemusíte studovat ani pracovat a získávat peníze odněkud. Zpočátku byly moje lišky neustále se mnou, chodily do práce, spaly, bylo to každodenní praní,“ vzpomíná Evgenia. “Děti by rozhodně neměly mít lišku.” A pokud jste dospělý s velkým bytem nebo vlastním domem, máte čas a příležitost, pak se s liškou s největší pravděpodobností vyrovnáte a stane se pro vás skutečným mazlíčkem.
