Zánět je zpočátku nezbytná reakce, jejímž cílem je chránit orgán nebo tkáň před poškozením. Průtok krve do „zóny katastrofy“ se zvyšuje, přicházejí davy „záchranářů“. Někteří se vypořádají s agresory, jiní vyčistí bojiště, další podpoří „místní posádku“ a dodají jí vše potřebné pro zotavení.
Ale někdy obranná reakce, ať už kvůli své nadměrnosti nebo vleklému konfliktu v postižené oblasti, riskuje, že se stane faktorem poškození a rozvine se v nemoc.
Zánět dvanáctníku. Příčiny
Například duodenitida je zánětlivé onemocnění sliznice dvanáctníku (jeho sliznice). V reakci na „akutní“ dopad bude akutní; v reakci na dlouhodobý dopad bude chronická. Co ohrožuje integritu sliznice:
- mechanický náraz (cizí tělesa);
- toxické látky (včetně kyseliny chlorovodíkové žaludečního původu);
- bakterie (například Helicobacter pylori);
- kořeněné jídlo;
- silné nápoje.
Zánět dvanáctníku může být reakcí na trofickou poruchu – prokrvení a inervace tkání. To ale v žádném případě nelze připsat lokálním příčinám, jedná se o důsledky poruch na úrovni celého organismu.
Dvanáctník nezůstává lhostejný k problémům sousedních orgánů – žaludku, střev (tenkých i velkých), jater, žlučníku, slinivky břišní. Zánět, který původně začal v těchto orgánech, pokud není včas zastaven, dříve či později postihne i je. Proto se chronická duodenitida téměř nikdy neprojevuje izolovaně.
Duodenitida (zánět dvanáctníku). Příznaky
Dvanáctník slouží jako jakási „křižovatka“ gastrointestinálního traktu. Dostává se do něj jak to, co vyžaduje další vstřebávání (potrava ze žaludku), tak i to, co je pro to nezbytné (žluč, pankreatické enzymy, vlastní sekrety těla). Taková anatomická a funkční blízkost dvanáctníku a sousedních orgánů neumožňuje identifikovat jedinečné známky jeho poškození (s výjimkou snímku získaného invazivními metodami, jako je duodenoskopie). Izolovaná duodenitida je navíc vzácným jevem. Mnohem častěji se její příznaky prolínají s příznaky charakteristickými pro gastritidu, žaludeční a střevní vřed, kolitidu, enteritidu, pankreatitidu, cholecystitidu atd.
V závislosti na úrovni gastrointestinálního traktu zapojeného do zánětlivého procesu se může jednat o:
- pálení žáhy, říhání;
- nevolnost, zvracení;
- ztráta chuti k jídlu;
- zácpa, průjem;
- ztráta hmotnosti;
- bolest v epigastrické oblasti různé povahy a intenzity;
- nízká horečka;
- astenický syndrom atd.
Duodenitida (zánět dvanáctníku). Léčba
Duodenitida (zánět dvanáctníku). Léčba u dospělých
V akutní fázi může situaci zachránit klid – jeden nebo dva dny hladovění. To pomůže vyhnout se dalšímu poškození, sníží intoxikaci a poskytne materiální a energetický zdroj pro obnovu tkání. Na co by se nemělo zapomínat, je pitný režim. Voda je pro tělo životně důležitá a pro aktivně se zotavujícího člověka dvojnásob. Voda je čističem, rozpouštědlem a zdrojem energie. Voda by ale neměla být příliš horká ani studená!
Mír týká se nejen příjmu potravy, ale i celkové motorické a emoční aktivity. Tento princip úspory energie pomůže tělu plně a efektivně se soustředit na hlavní úkol.
JídloNa konci půstu by měl být zpočátku šetrný. A konzistencí, teplotou i složením, aby nedošlo k přílišnému vylučování šťáv, které mohou zpomalit regeneraci tkání.
Léčivé přípravky může také pomoci tělu sebevědoměji se vydat na cestu k uzdravení: léky proti bolesti, antacida, enzymy, vitamíny atd.
Ve vzácných komplikovaných případech (erozivní a ulcerózní duodenitida) může být nutný urgentní chirurgický zákrok.
Ve fázi remise je naopak důležitá fyzická aktivita.Pomáhá gastrointestinálnímu traktu lépe trávit potravu a udržovat přirozený rytmus regenerace buněk. Je ale také důležité nezapomínat na nuance výživy.
Duodenitida (zánět dvanáctníku). Léčba u dětí
Při léčbě dětí i dospělých je důležité si uvědomit, že symptomatická terapie (léky proti bolesti, protizánětlivé léky, substituční – enzymy) se zabývá následky. A naším úkolem je zabránit jejich opakovanému (a ještě lépe – primárnímu) výskytu. Gastrointestinální trakt je zrcadlem životního stylu jako celku, a to jak z fyzického, tak z psychoemocionálního hlediska. Vědecké objevy jasně ukazují na úzké fyziologické spojení mezi orgány trávicí soustavy a mozkem. Proto nejen nesprávná výživa (a tento koncept má jak obecné principy, tak individuální charakteristiky), ale i „nesprávné“ emoční reakce (stres) znemožňují systém vstřebávání potravy, což ovlivňuje fungování těla jako celku.
Čím je dítě mladší, tím více je jeho stav ovlivněn návyky a reakcemi rodičů (zejména matky). Hlavní roli při formování zdravých návyků proto nehrají ani tak pokyny dospělých, ale živý příklad vlastního chování.
