Už jsem mluvil o tom, jak jsme vybírali kuřata, když jsme se při nákupu snažili vybrat co nejvíce kuřat.
Dnes vám ukážu, jak se zde usadili, a povím vám tajemný příběh záhadného zmizení kuřat.
Rozhodli jsme se mít kuřata, hlavně na vejce, protože je škoda je krájet. Kdyby jen z nutnosti a nechtěl jsem se obtěžovat porážkou, ale čerstvá vejce by neuškodila. Proto bylo rozhodnuto nakoupit až tucet kuřat a později některé kohoutky a neproduktivní kuřata odstranit a ty nejlepší nechat na zimu. Ale jak se říká, chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech. U nás je to stejné: vybrali jsme, koupili první kuřátka, dobře rostla, v 1,5 měsíci udělali provizorní výběh z plastové síťky a nastěhovali je do něj.
Týden bylo vše v pořádku, ale jednoho rána jsem potřeboval odjet na hodinu a půl služebně. Když jsem se vrátil, našel jsem ohradu prázdnou. Stále zůstává záhadou, co se stalo. Během cesty byl náš pes uvázán v jiné části dvora. A je zde klidná: neobtěžuje své slepice, kuřata ani kočky. Kočka a kotě se klidně vyhřívali na sluníčku a z jejich hladových tváří bylo jasné, že za to nemohou, protože zbytky masa s chutí hltali.
Ale výběh je prázdný. Síť je neporušená, nejsou tam žádné tunely, peří ani nic jiného, co by naznačovalo, že do nich vlezl predátor a byla panika – také ne. Všechno je čisté, neporušené, jako by se ptáci jednoduše vypařili. Žádné peří, žádné známky rozruchu. Rozhlédli jsme se po našem dvoře a zeleninové zahradě a naši sousedé se podívali – nic nenašli.
Sousedé předpokládali, že krysa byla v práci, ale je překvapivé, že se vše stalo za slunečného dne kolem 11-12 hodin. Z nějakého důvodu jsem si myslel, že krysa je převážně noční zvíře, zejména proto, že výběh se nacházel dost daleko od ostatních budov. Nedávno k nám přišli příbuzní a jeden z nich řekl, že ráno viděli nějaké zvíře, „dlouhé jako klobása“ a rychle běžet po dvoře. Spěchali se podívat – ale už po něm nebylo ani stopy. Rozhodli se, že za zmizení kuřat je možná odpovědná lasička. Jelikož naše zahrada hraničí na jednom okraji s divokými rákosovými houštinami, ve kterých žijí hadi, divoké kachny, ježci, želvy a další živí tvorové.
Truchlili jsme, ale protože už jsme byli rozhodnuti mít ptáčka, vzali jsme opět slepice a staršího kohouta, 3 měsíce, aby v případě útoku zvířete nebo potkana dravce odehnali. Když viděli, že se jich nikdo nedotýká, koupili další kuřata. A o měsíc později nám bylo nabídnuto dalších 8 miminek, která se vylíhla od slepice. Tato kuřata jsou zajímavá, protože 5 z nich jsou plemena Ameraucana. Tato kuřata snášejí modrá a zelená vejce. A tři kuřata jsou dominantní, zatímco plemeno je pro mě záhadné, uvidíme, kdo vyroste. Zdá se, že jsou chváleni za svou produktivitu.
Museli jsme tedy postavit druhý výběh.
Dočasný kryt pokrytý spunbondem na ochranu před sluncem.
Teď už miminka povyrostla, jsou jim už 2 měsíce. Budeme přemýšlet, jak je spřátelit a umístit ke starším slepicím.
Nejprve žili v této ohradě:
Procházku pro děti zorganizovali:
Krabice z lišt, potažená síťovinou, jedna část je zkosená, druhá rovná. Tam, kde byla umístěna vyhřívaná krabice pro přenocování, bylo vše pevně pokryto spunbondem a fólií, která to chránila před deštěm a průvanem.
Ve zbytku dílu je netkaný materiál zajištěn jedním okrajem a druhý díl lze upevnit vyčnívajícími šrouby pro zastínění před sluncem. Nahoře je kapuce vyrobená ze silné fólie – kterou lze nasadit, když prší.
Postavili také kurník pro dospělé ptactvo – zem byla pokryta starým kovovým pletivem. Na kostru procházky jsem použil kovovou svařovanou konstrukci, dříve určenou pro venkovní sprchu. Natřeli jsme ji na růžovo (abychom ušetřili, použili jsme barvy, které byly k dispozici, plus dcera vyjádřila přání o barvě budoucí kurníku).
Tato ohrada byla pokryta pletivem, rovněž kovovým, a spojena s tou, která ležela na zemi, aby vytvořila co nejplynulejší síť.
Samotný kurník byl postaven z palet a střecha byla pokryta starou břidlicí. Obecně: “Udělal jsem ho z toho, co tam bylo.” Mladí lidé byli nastěhováni ke starším (psal jsem o nich v předchozí publikaci). Jsou již dobře zavedeni a rychle se spřátelili se svými staršími bratry a sestrami.
Pohled do kurníku:
Jelikož nám v létě velmi pálí sluníčko, schovali jsme samotný kurník do stínu a v horkých slunečných dnech zakryli výběh sítí.
Nakonec jsme výběh vybavili dvířky a zeleň jsme nasypali do otvoru ve střeše zakrytého pletivem.
Kuřata se již zabydlela ve svém novém domově, ale stavba stále probíhá. Plánuje se přidání dveří do přední části kurníku. A udělat další procházku ze starých oken.
Ale to je letní varianta. V zimě jsme se rozhodli dát našim ptákům starou stodolu. Už byl nakřivo a podél něj se objevily praskliny. Chtěli ho zbourat, ale prozatím se rozhodli, že stojí za to ho přestavět na zimní kurník.
Aktuálně také hledáme pohodlnou variantu s krmítky a napáječkami. Ta obvyklá, ta na fotce, když ji položíte na zem, kuřata ji obrátí. Dokud jsem si nezvykl na zavěšení na háček. Ale i tak se jim podaří všechno lopatou shodit na zem. Podél výběhu chci zkusit zařídit závěsné krmítko s korytem. Aby v ní kuřata nešlapala, upravili zatím na vodu misku, přikryli ji druhou a převrátili ji. Ale není to příliš vhodné pro čištění a výměnu vody.
Je to stejný příběh s umyvadlem s popelem na koupání – velmi rychle se obrátí. Bude potřeba to nějak vylepšit.
Ale teď se slepice zabydlují ve svém domku, kohoutek začal kokrhat – stále chraptá a vyvíjí svůj hlas.
Jakmile spojíme všechny slepice s odrostlými kuřaty, předěláme tu malou klec z latěk na část pro hnízda pro slepice. A připevníme ho k hlavnímu kurníku. Až vše dokončíme, ukážu vám, co z našeho nápadu vzešlo.
