Chci se s vámi podělit o malou zkušenost s výchovou a zakládáním rodiny se psem tohoto plemene. Budu psát jednoduchým jazykem, protože jsem předtím se psy neměl žádné zkušenosti, celý život jsem miloval kočky. Mimochodem, kočka stále žije).
Všechno to začalo tím, že moje žena si už dlouho přála psa a já jsem za žádných okolností nesouhlasil. Moc jsem si chtěl pořídit shibu, ale (ať mi chovatelé tohoto plemene odpustí) to ve mně nevzbuzovalo nic kromě znechucení. Koneckonců, vyšlechtěné plemeno není totéž. Dohodli jsme se, že když si pořídíme psa, musí to být akita. Naše životní podmínky jsou jako u všech ostatních, ne velký dvoupokojový byt, ale máme daču, kde pes může pobíhat celé dny, plus spoustu prostoru na venčení u domu, protože bydlíme na okraji města.
Po přečtení inzerátů mě cena trochu šokovala. Měl jsem nápad koupit psa ze západní části země (bydlíme v Chabarovsku), ale cena byla stejná.
Obecně, jak to s autem chodí – šli jsme se jen podívat, vrátili se a druhý den ho koupili.
Tři fotky ukazují první dva dny doma. Hned řeknu, že jsem člověk vyrůstající na konci osmdesátých a devadesátých let a nerada dělám roztomilé věci a jiné kraviny. Možná se mnou někdo nebude souhlasit, je to jeho právo, ale na péči o psa jsem si nebrala volno. V podstatě mám práci na směny, takže fena nebyla často sama doma, ale někdy musela celý den sedět ve společnosti líné, neposedné britské kočky.
Kočičí reakce na Yukův vzhled (Yuki dostal jméno, protože jsem ho vzal do zatracené sněhové bouře, přestože jsme letos v zimě vůbec neměli sníh) byla jako v kresleném filmu o Garlfirdovi, o tom později. Netušil jsem, co se štěnětem dělat, moje žena měla zkušenosti, já žádné. Věděl jsem, že se počůrá a všechno zkazí, ale to byla teorie. A co praxe? V praxi se všechno ukázalo jinak. Jsem zvyklý si přinést kotě do domu, ukázat mu kočičí záchod a tím to skončilo. Alespoň můj šedý parchant se od prvního objevení v bytě ani jednou nevyčůral kolem kočičího záchodu. Psa jsme vzali před přeočkováním, takže jsme neriskovali, že ho vezmeme ven, a pořád bylo trochu chladno. Koupili jsme plenky a zdálo se, že na plenky chodí, ale v domě bylo spousta kaluží a hromádek. Po pár týdnech si štěně na plenku téměř vždycky udělalo čokoládovou zmrzlinu a psalo hlavně na plenku, ale někdy ne. Bylo vidět, že hodně vyrostl, ale nemohl pochopit, co když už má přední tlapky na plence a odtokový savý otvor je stále nad podlahou.
Tohle jsou přesně ta překvapení, která vás můžou potkat, když přijdete z práce domů. Po mé zkušenosti s kočkami nechápu, jak si můžete šlápnout do vlastních hoven a rozmazat je po podlaze.
Pleny se ne vždy používaly k zamýšlenému účelu.
Hned řeknu o škodách na majetku – utrpěly hlavně jen plenky, žádný okousaný nábytek, boty, tašky atd. Možná z výchovy, možná z množství dobrot koupených ve zverimexu.
Dalším rysem tohoto plemene bylo naprosté ticho od psa. Jak první noc, tak i v následujících nocích se od štěněte neozval ani zvuk, jen chrápání)). Obecně je reakce na sousedy a psy z ulice doma nulová. Jakmile nejsem doma, moje žena říká, že se pes “postaví na obranu” a štěká, ale velmi zřídka. Po revakcinaci, po týdnu čekání, jsme už nečekali, počasí venku se vrátilo do normálu, začali jsme s procházkami. V důsledku toho hromádky v domě zmizely, tři dny po začátku venčení téměř kaluže, pak nechal kaluže ve vchodu, zřejmě nechtěl doma foukat a nemohl to ve vchodu vydržet. Musel jsem vchod týden mýt bělidlem, ale alespoň se vyčistil). Výsledkem je, že ve 4 měsících dělá všechny své věci pouze venku, vchod je také suchý. Chůze v 6-7 ráno, 12-13 odpoledne a 19 večer.
Od chvíle, kdy jsem začal chodit, jsem začal psa brát k dači, aby mohl chodit a zvyknout si na auto, nebyly od něj žádné stížnosti.
Pojďme si povědět něco o hierarchii v rodině. Pes, ať už je jakýkoli, je zvíře, bestie, která žije v přírodě podle zákonů života svých předků, tj. pro psa je domovem smečka. Jste členy smečky. Je jasné, že dítě je pro něj stejné štěně, se kterým si hraje, skáče a prakticky neposlouchá, snad jen z úcty k přátelství. Akita je takový škůdce (v dobrém slova smyslu), který vás neustále kontroluje, zda nemáte vši, zda chcete odhodit alfa samce, tj. vůdce, a dát mu své místo. Svým jednáním musíte dát jasně najevo, že: “jdi do háje, drahoušku, selžeš.” Pokud od samého začátku neprojevíte tvrdost a vytrvalost, neukážete mu své místo, zblázní se do takové míry, že budete mít problémy a nezvladatelného psa. Ale velké ALE. Tohle není asistenční pes, kterého je třeba zlomit, ukrotit a tím to končí – bude plnit vaše povely a bude z toho mít radost. Akita vás bude milovat, pokud uvidí, že ji máte rádi. Je lstivý a svéhlavý, možná to nedá najevo přímo, ale ve správný okamžik vám hodí nějaký trik, na to byste měli být připraveni. Příkladem pro mě byl ten můj zrzavý parchant, co kolem mě pobíhal s mým synem, nikam neodešel a když nastal čas odejít, začal s principiálním výrazem ve tváři utíkat. Bože chraň, abyste za ním běželi, on uteče a vy ho nechytíte. Počkám, až se vzdálí do dostatečné vzdálenosti, zavolám ho, vidím, že se na mě dívá, a začnu před ním utíkat, pak se ten parchant vrátí.
Nemají s kočkou žádný vztah, žádnou lásku, ani agresi. Jediné, co kočka neustále trollí, pes klidně spí, kočka si může sednout vedle něj a křičet.
Vztah se synem je dobrý, ale může vrčet při hraní, nemá žádnou potravinovou agresi vůči všem členům rodiny. Zpočátku to bylo vůči synovi, kterého jsem odstavila, teď jí klidně.
Teď nám je šest měsíců, žlutá srst z bříška zmizela, pořád je černá podsada, ta zmizí až za rok a půl, nevím, jestli zbělá tlama, ale takhle se mi to líbí. Pes nesmrdí, jen když je mokrý. Často ho myji, i když se o Akitě říká, že se sama čistí, ano, nečistoty pak odpadají, ale sněhově bělost tlapek se ztrácí. Proto se pravidelně uchyluji k tónovacímu šamponu na tlapky, namočím do něj všechno bílé a pak nanesu ten obvyklý a všechno najednou smyju. Myje se velmi snadno, suší se mnohem hůře. Ale chlap to vydrží.
To je hned po vybělení tlapek)) Celkově jsem se psem moc spokojená, vzhledem k jeho velikosti se mu daří tak dobře zapadnout, že ani nepoznáte, že je v bytě pes. Je velmi tichý, ale když nejsem poblíž, když ho venčí manželka nebo syn, štěká, když je to potřeba. Hodně štěstí všem, třeba se to někomu bude hodit při výběru plemene. Moc do toho nekopejte.
