Commedia dell’arte (italsky commedia dell’arte), neboli komedie masek, je druh italského lidového (pouličního) divadla, jehož představení vznikala pomocí improvizace na základě scénáře obsahujícího stručný dějový nástin představení za účasti herců oděných v maskách. Soubory provozující commedia dell’arte byly prvními profesionálními divadelními společnostmi v Evropě, kde byly položeny základy herectví (pojem commedia dell’arte neboli umné divadlo označuje dokonalost herců v divadelním představení).
Paul Cezanne (1839-1906). “Pierrot a Harlekýn”, 1888
Kožená maska (italsky maschera) byla povinným atributem zakrývajícím tvář komické postavy a původně byla chápána výhradně v tomto smyslu. Postupem času se však maska začala používat k označení celé postavy. Počet masek v commedia dell’arte je velmi velký (celkem jich je více než sto), ale většinou jde o příbuzné postavy, které se liší pouze jmény a drobnými detaily.
Giovanni Domenico Ferretti. “Harlekýn a Kolumbína”
Nejoblíbenější masky: Pantalone, Doctor, Brighella, Harlekýn,
Pulcinella, Columbine a další.
První známé cesty do Francie byly zaznamenány v roce 1571, kdy soubor herce Gian Ganassa vystupoval šest měsíců na dvoře krále Karla IX. A nikde jinde, jako ve Francii, nebyl vliv komedie tak velký. Francouzští herci často nenosili masky, ale pouze si bělili obličej moukou (jednalo se o tzv. barbouilles), a dokonce i herci pařížského Divadla italské komedie, kteří hráli klasické postavy, někdy raději hráli bez masek.
Philippe Mercier. “Pierrot a Harlekýn”
Některé postavy italské komedie byly změněny; Tak se Pulcinella proměnila v Polichinelle a Pedrolino v Pierrot.
Tato postava představuje typ chytrého sluhy, který dosáhne svého cíle tím, že se schová za dobrou povahu. Herec v roli Pierrota vystupoval bez masky, s obličejem posypaným moukou a měl na sobě širokou selskou košili – byl obratný, vynalézavý, ale často se dostával do problémů.
Comerre, Leon (1850-1916).» Pierrot“, 1884
Harlekýn je sluha. Kostým: selská košile a kalhoty, zdobené různobarevnými nášivkami – kousky látky ve tvaru diamantů. Kostým je velmi barevný; převládá žlutá, ale existují kousky různých barev – zelená, modrá, červená. Na hlavě má čepici zdobenou zaječím ocasem. Na opasku je kabelka. Nosí velmi lehké boty, které mu umožňují volný pohyb a předvádění akrobatických kousků.
Harlekýn je veselý a naivní, není tak chytrý, není tak obratný, není tak vynalézavý jako ostatní a měl by vzbuzovat soucit pro jeho legrační neštěstí a dětinské smutky.
Claude Verlinde. “Harlekýn”
Columbina je tradiční postava italské lidové komedie masek, sluha, která se podílí na rozvoji intrik, v různých scénářích nazývaná také Fantesca, Servetta, Francesca, Smeraldina, Mirandolina aj. Velkou oblibu si získala ve francouzském divadle. Selská dívka, která se ve městě cítí nejistě a nepatřičně, sluha, obvykle s Pantaloonem nebo Doktorem, nenosí masku, zpočátku je to vesnická blázen, povahově podobná masce Harlekýna; Je zdůrazněna její poctivost a poctivost, stejně jako její vždy dobrá nálada. Ve francouzském divadle byly selské rysy Fantesque setřeny a maska získala charakter typické francouzské subrety.
Sand Maurice. “Kolombína”, 1683
Italské soubory začaly v Rusku jezdit v roce 1733. Stalo se to oblíbenou zábavou a koncem XNUMX. století se v moskevských a petrohradských domech pravidelně pořádaly benátské karnevaly s různými kuriózními a nádhernými maskami. S nástupem císaře Pavla k moci tyto karnevaly zmizely ze života měšťanů, což se časově shodovalo s úpadkem commedia dell’arte v samotné Itálii.
Nová vlna zájmu o odkaz commedia dell’arte začala na začátku 20. století, kdy se k němu obrátila celá plejáda ruských umělců a malířů.
Giovanni Domenico Tiepolo. “Pulcinella v lásce”, 1797
Watteau, Jean-Antoine (1684-1721). “Harlekýn, Pierrot a Scapin”
Guillaume Seignac.” “Pierrotovo objetí”, 1895
Auguste Toulmouche (1829-1890)
Longo Mancini, Francesco (1880-1954) »Kytarista Pierrot»
Baldomero Romero Ressendi. “Harlekýn”
Pablo Picasso. “Harlekýn se sklenicí”, 1905
Pablo Picasso. “Zamyšlený Harlekýn”, 1901
Pablo Picasso. „Paul v kostýmu Harlekýna“
Paul Cezanne. “Harlekýn”, 1888-1890
Josep Cussacs a Cussacs. “Harlekýn”, 1884
Francisca Munoz a Manuel Herrera
Renoir, Pierre-Auguste (Francouzský 1841-1919).»Bílý Pierrot (Jean Renoir)»
Pedro Pruna. “Pierrot”, 1928
Evaristo Valle. “Pierrot”, 1909
Zinaida Serebryakova.” Autoportrét v kostýmu Pierrot, 1911
Zinaida Serebryaková. „Portrét Taty v kostýmu Harlekýna“, 1921
Clarence K. Chatterton. “Harlekýn”, 1918
“Pierrot a Harlekýn”
Thomas Couture. “Harlekýn a Pierrot”, 1857
Vasilij Šuhajev, Alexandr Jakovlev. “Autoportréty (Harlekýn a Pierrot)”, 1914
Alexandr Ševčenko. “Pierrot a Harlekýn (Žonglující bratři Cyrano)”, 1920
Matyáš Nevo (1647-1726). “Osvětlená místnost”
Konstantin Somov. “Harlekýn a dáma”, 1910
Konstantin Somov. “Harlekýn v lásce”, 1912
Konstantin Somov. “Italská komedie”, 1914
Konstantin Somov. “Pierrot a dáma”, 1910
Konstantin Somov. “Náčrt kostýmu Columbine pro Annu Pavlovou”, 1909
Konstantin Somov. “Jazyk Columbine”, 1915
Szantho, Maria (1897-1998)
Geiger, Richard (1870-1945).» Pierrot a Columbine »
Stieborsky, Georg Willy (1881-1966).» Harlekýn a Kolumbína »
Edgar Degas. “Harlekýn a Kolumbína”
Původní příspěvek a komentáře na LiveInternet.ru
Benátky opět zažívají karneval. I když podle mého názoru karneval není zábavou pro turisty s omezeným rozpočtem, pro ty, kteří chtějí Benátky vidět za jeden den. Kolik toho můžete vidět, když se prodíráte davem úzkými uličkami? S největší pravděpodobností je tato dovolená pro ty, kteří do kouzelného města uprostřed zálivu přijeli s tučnou peněženkou. Na druhou stranu se veškeré karnevalové šílenství odehrává v oblasti náměstí svatého Marka. Pokud tedy cestovatel do Benátek dorazí brzy a hned na nádraží nastoupí na loď do svatého Marka, i jeden den strávený uprostřed karnevalového šílenství si jistě zapamatuje.
Na rozlehlém prostoru náměstí je dav vnímán zcela jinak než na úzkých mostech přes kanály. Nehněvá, ale spíše těší obrovské množství lidí, kteří společně oslavují rozloučení s masem. Vždyť „karneval“ je „carne vale!“ („sbohem, maso!“), poslední obžerství před postní dobou.
Pouze na rozlehlé ploše náměstí můžete vidět jeden z hlavních symbolů benátského karnevalu, slavné masky, „v akci“. Samostatné ostrůvky tvoří lidé (nejen ti, kteří žijí v Benátkách), kteří se rozhodli zúčastnit karnevalu jako herci. Ušili si kostýmy a vyrobili masky a za to všechno utratili asi sto eur (nebo i více!). Tyto peníze se platí pouze za potěšení z toho, že jsou umělci na jevišti San Marco.
Kostýmy i masky se vymýšlejí po celý předchozí rok. Můžete použít svou fantazii, ale v poměrně omezených mezích. Nic se nedá dělat! Umění je schopnost omezit se. Postavy benátského karnevalu jsou postavami commedie dell’arte a benátské masky k těmto postavám patří. Ale co je nejdůležitější, patří k historii Benátek.
Ve skutečnosti se maska jako důležitý a povinný kus každodenního oblečení mohla objevit pouze na místě, jako jsou Benátky. Když se na malém kousku země shromáždí tolik lidí, nevyhnutelně dochází k efektu pavouků ve sklenici. I ledabylé slovo, pronesené bez zlého úmyslu, může způsobit dlouhodobý svár. Tak dlouhodobý, že jeho účastníci mohou dokonce zapomenout, o co v celém tom zmatku šlo. Svědčí o tom velký Shakespeare se svým Romeem a Julií. Ale co když to slovo není ledabylé? Co když tu skutečně byl zlý úmysl? Koneckonců, nikdo nezrušil férovou (ani nekalou) konkurenci v obchodní republice! Stejně jako nebylo zrušeno právo uražených na pomstu. Dýka s jehlovým hrotem je italská zbraň. A mrtvolu hozenou do kanálu lze odnést na otevřené moře a nikdy ji nenajít.
Takže potřeba zakrýt si obličej rouškou, aby si zachránil život, byla v Benátkách každodenní záležitostí. Roušky se staly součástí městského života, příležitostí (možná iluzorní) zachovat si osobní prostor v přelidněném městě. Stejně jako v dnešním internetu tvrdošíjně lpíme na anonymitě a možnosti schovat se za avatara, ačkoliv je celosvětová síť, jak víme, dobře monitorována orgány činnými v trestním řízení.
Mimochodem, středověcí strážci zákona také úspěšně využívali městský zvyk. Během výslechu nosili masky jak vyšetřovatel, tak vyslýchaný. První se nemohl bát, že jeho totožnost bude odhalena, a druhý mohl směle odpovídat na otázky bez obav z postihu ze strany osoby, proti které svědčil.
Již v 18. století, kdy Benátky zcela ztratily svého bojovného a dobrodružného ducha a začaly prodávat světu svůj stárnoucí luxus a drahé prostitutky, se masky staly ještě populárnějšími. Hřešit pod rouškou tajemství je mnohem zábavnější než hřešit otevřeně.
Pokud tedy budete mít to štěstí a ocitnete se na náměstí svatého Marka v jeden ze dnů benátského karnevalu, bylo by dobré naučit se „číst“ masky tohoto karnevalu. Zaprvé, i minimální klasifikace vám umožní lépe si zapamatovat, co jste viděli. Neměli byste doufat, že vám váš neustále cvakající fotoaparát/mobil pomůže zapamatovat si všechno. Při třídění pořízených fotografií si nebudete moci vzpomenout, kde byly pořízeny a proč. V jaké náladě jste pořídili tento konkrétní snímek? A co byste měli říct svým přátelům, kterým všechnu tuto krásu předvádíte?
Za druhé, návštěvu náměstí svatého Marka lze přirovnat k návštěvě uměleckého muzea. A musíte uznat, že obrazy a sochy zobrazující starověké mýty nebo biblické scény si nejlépe prohlížíte, pokud tyto mýty a scény znáte, protože chápete, co chtěl umělec říct, víte, na co si dát pozor. Podobně, pokud víte, na jakou masku se právě díváte, víte, na co si na této masce dát pozor. A s tímto vědomím budete schopni zhodnotit jednotlivé detaily oblečení a zhodnotit autorovy záměry. Možná i pochopíte jeho náznaky.
Pojďme se tedy na krátkou exkurzi vydat do světa benátských karnevalových masek.
Maska “bauta„— jedna z nejoblíbenějších na benátském karnevalu. Byla to také nejoblíbenější maska v Benátkách v 17. a 18. století. Bauta dokonale plnila hlavní úkol každé masky – skrýt obličej, učinit majitele masky nepoznáním. Zvýšenou anonymitu usnadňoval i zvláštní tvar masky, který měnil zabarvení hlasu. Proto „bauta“ nejčastěji používali vyšetřovatelé při výsleších. Vzhled masky byl strašidelný, což hrálo roli jak při výsleších, tak i jednoduše při nečekaných setkáních v tmavých ulicích. Maska odstrašovala útočníky, kteří se rozhodli za každou cenu připravit majitele masky o anonymitu, peněženku a život. Děsivý je i název masky. S největší pravděpodobností pochází ze jména monstra „babau“, kterým italští rodiče strašili své zlobivé děti. Jméno italského „strašáka“ podivně připomíná jméno podobného ruského monstra – Babai. Je docela možné, že obě jména jsou tureckého původu („babay“ znamená v turečtině „dědeček“) a dostala se do Benátek a Ruska. ze stejného Istanbulu. Masku „baut“ doplňoval dlouhý černý plášť, který zakrýval postavu, a třírohý klobouk – „tricorno“.
Další vlastností masky, která ji učinila populární, bylo, že díky vyčnívající spodní části mohl její majitel jíst a pít, aniž by si masku sundával. Ideální na večeři nebo shromáždění!
Maska “volto“, dnes nejběžnější benátská maska. Nejčastěji ji lze vidět v obchodech se suvenýry. Tato maska je k dispozici v různých stylech.
„Volto“ v italštině znamená „tvář“. Maska ve skutečnosti zobrazuje obličej, obvykle ženský, s nosem a rty. „Volto“ pokrývá celý obličej, včetně brady a tváří. Tato maska je často vyrobena celá bílá, někdy je pozlacená a zdobená peřím. Na rozdíl od masky „bauta“ se v této masce nemůže jíst ani pít. Ústa jsou vždy zavřená. A právem. Mlčení je pro ženu vhodné.
Tato maska se někdy nazývá „larva“. Latinské slovo „larva“ znamená „duch, maska“. Z ušlechtilého latinského slova pochází slovo „larva“, které v ruském zlodějském žargonu znamená „prostitutka“, tedy pokrytecká žena, chodkyně, která všechny klame.
„Columbine“ je italský výraz pro „holubici“. Je to postava z commedie dell’arte, mladá služebná, která manipuluje jak se svým starším a lstivým pánem Pantalonem, tak s Harlekýnem, který je do ní zamilovaný. Pomáhá také sblížit milence a tím řeší konflikt, který vznikl během představení. Obecně je Columbine hlavním motorem zápletky. Samotná role naznačuje, že by ji měla hrát mladá a okouzlující herečka. A mladá kráska si nemusí skrývat obličej. Proto maska…Orlíček„na rozdíl od masky „volto“ zakrývá pouze oči, nos a horní část tváří. Takovou masku si na karnevalu samozřejmě oblékne pouze žena. Pouze mladá žena. Otevřenost masky „colombina“ umožňuje nejen pít a jíst, ale také si povídat, flirtovat a vtipkovat.
Mezi ženskými karnevalovými maskami najdete i masku s názvem „Moretta» („smuglyanka“). Byla to oválná maska z černého sametu, která zakrývala celý obličej a nutila ženy mlčet. Proč? Protože „moretta“ nebyla připevněna k hlavě šňůrkou, ale byla nasazena na malý špendlík. Dáma stiskla špendlík zuby a mimovolně ztichla, ztuhla a ztajnila se, komunikovala pouze gesty. Nemohla přece syčet na své okolí, že ne? Svedení muži pronásledovali tajemného cizince a ti, kterým chyběla hbitost, ale měli dostatek humoru, tuto masku nazývali „manželskou radostí“. Maska „moretta“ se vyrábí pouze na zakázku a v obchodech se suvenýry ji nenajdete.
Mužským protějškem Columbine v commedii dell’arte je Harlekýn (neboli Truffaldino). Je také běžnou postavou, také sluhou a také sluhou s vlastním rozumem. Harlekýn je rozumný a šašek. Je stejnou hnací silou zápletky hry v commedii dell’arte jako Columbine. Další intrikou je jeho láska ke Columbine, která se na konci hry vyřeší sňatkem. Harlekýnův kostým z vícebarevných diamantů je napodobeninou šatů chudého muže, celý v záplatách a hadrech. Maska. harlekýn„stejně jako maska Columbine zakrývá pouze oči, nos a trochu tváří. Tato maska je černá s velkou červenou skvrnou na čele, připomínající pupínek nebo vřed.“
Ve skutečnosti je jak barva masky, tak i červená skvrna důležitým signálem pro každého, že legrační harlekýn není jen vtipný, ale může být i nebezpečný. Podle jedné verze pochází jméno Harlekýn ze jména jednoho z démonů podsvětí, Alikina. Podle jiné verze je původ tohoto jména starofrancouzský. Během Svatého týdne se na náměstích středověkých měst odehrávaly mystéria na téma umučení Páně. Kromě svatých a světců byly v mystériích zastoupeny i mocnosti pekla. Mezi těmi posledními se vždy objevoval šibalský a skákající démon jménem herlekýn nebo hellekýn. Ukazuje se tedy, že červená skvrna na masce je připomínkou démonických rohů a samotný legrační Harlekýn je vzdáleným příbuzným vtipálka a darebáka Korovjeva z Mistra a Markétky.
Harlekýn je šašek, ale ne profesionální. Spolu s maskou harlekýna najdete na benátském karnevalu i profesionální masky. šaškyDámská verze této masky se nazývá JoliŠaškovské masky mohou být velmi rozmanité: zakrývající obličej zcela nebo částečně, upevněné na hlavě nebo na hůlce, která se drží v rukou. Povinným atributem masky je třícípá šaškovská čepice zdobená zvonky. Někdy šašci nebo šašci drží v rukou zrcadlo.
Zábavný sluha Harlekýn je jedním z hrdinů commedie dell’arte, který vystupuje pod jménem Zanni (Zanni). Toto je benátská výslovnost jména Giovanni. Zanni je venkovský chlapec, který přišel do města vydělávat peníze. Je prostoduchý, nezkušený, neohrabaný a v commedii dell’arte je mu dána role blázna. Všichni ho blázní a on to od všech dostává. Zaniho maska zakrývá horní část obličeje a je opatřena dlouhým nosem, jehož špička se otáčí vzhůru. Tak je všem dáno najevo, že chudák Zanni vždycky skončí s nosem.
Mezi maskami s dlouhým nosem na náměstí svatého Marka můžete vidět dalšího hrdinu commedie dell’arte, který nese jméno, které nám je známé z dětství. BurattinoTohle je jeden ze Zanniů (proto má dlouhý nos). Je to sluha, ale neohrabaný a nešťastný. I když Burattino někdy projeví vynalézavost.
Burattino je vedlejší postava v masce. Burattino si svou neznámost na jevišti divadla del arte vynahradil ohromujícím úspěchem v loutkovém divadle. Úspěch byl tak velký, že se jméno postavy stalo pojmem. Do konce 16. století se všem panenkám, které se uváděly do pohybu pomocí nití nebo provazů, říkalo burattini. Proto nápaditý A. N. Tolstoj, když převyprávěl příběh dřevěné panenky Pinocchia v ruštině, nahradil jméno hlavní postavy své knihy paralelním jménem. Mimochodem, nahrazení bylo provedeno kompetentně. V commedii dell’arte má Burattino pseudonym Pinocchio.
Další postava s dlouhým nosem, kterou lze často nalézt na karnevalovém náměstí, se jmenuje “Lékař moru„(„Morový doktor“). Snadno se odlišuje od Burattina a některých dalších postav s dlouhým nosem z commedie dell’arte. Zatímco ty druhé mají špičku nosu otočenou nahoru, morový doktor je ohnutá dolů jako zobák.
Tato postava je připomínkou dnů, které vůbec nebyly veselé. Benátky mor navštívil nejednou či dvakrát. Karnevalový kostým tedy opakuje oblečení lékaře v morovém městě. Toto oblečení se skládalo z masky se skleněnými očními důlky a zobáku, který obsahoval koření a byliny, s jejichž pomocí se vdechovaný vzduch čistil od morových miasmat. Druh středověké plynové masky. Na hlavě měl lékař klobouk, který naznačoval jeho příslušnost k mužskému pohlaví. Lékař se procházel po městě v černém plátěném obleku, navoskovaném zvenku a ve vysokých botách. Na ruce si navlékal dlouhé kožené rukavice a v ruce měl hůl, kterou odháněl nakažené lidi, pokud se k němu přiblížili příliš blízko.
Mor, jak je dobře známo, šíří krysy a myši. Přirozenými nepřáteli těchto hlodavců jsou, jak je dobře známo, kočky. Ve středověkých Benátkách bylo koček málo. Co se dá dělat, tato zvířata nemají ráda vodu a v Benátkách byla voda všude. Kočky si proto v Benátkách velmi vážily. Dokonce se z nich stávali hrdinové karnevalů. Jednou z běžných masek je “kočka» («kočka»). Tuto masku mohou nosit muži i ženy, ale z nějakého důvodu se ženám líbí víc. Proč? Hádanka. Další hádanka, kterou ženské pohlaví klade mužskému.
