Včera zazvonil v našem týmu pomalé reakce budíček. Volal kamarád, šťastný majitel Jeepu Grand Cherokee, vydaného v roce 1995. Canonical, s motorem 4.0 (řadová šestka), asi 180 koní a vůbec nejameričtější klasika.
Jeho auto nešlo nastartovat a já, poháněn potřebou vyřezávat nové sloupky, jsem nemohl takovou příležitost odmítnout. Stanovili jsme proto místo a čas pro společné revitalizační práce, které se ukázaly jako celkem pohotové.
Po příjezdu na místo nás přivítal pacient a majitel. Majitel nefotografoval, ale pacienta jsme zaznamenali na film:
Vzhledem k tomu, že majitel je zkušený člověk v automobilových záležitostech, prvotní informace byla stručná a věcná: vůbec to nechytá, výfuk páchne benzínem, pravděpodobně zapalování, nová cívka je již objednána a doručena.
Obecně mezi předpoklady patřil i potenciálně mrtvý snímač polohy klikové hřídele – v tomto případě by také auto odmítalo nastartovat bez náznaků zadření. Ale v tomto případě by to bylo sotva cítit benzínem – řídicí systém, který nevidí signál DPKV, zpravidla neotevře vstřikovače. Pokročilé systémy se někdy dokážou nějak navigovat podle snímače polohy vačkového hřídele, rozstřikovat vstřikovače relativně náhodně, ale umožňují mu nastartovat „alespoň nějak, pokud to jede“. Ale v tomto případě tomu tak není.
Pokud ano, pojďme se podívat na jiskru. Díváme se pod kapotu a radujeme se, jak je všechno velké, kolik místa je pod kapotou a jak je přesto nepohodlné se kamkoli dostat:
Nejprve stáhneme drát z jedné svíčky, vložíme do něj použitou svíčku, kterou jsme si evidentně přivezli (jen abychom se neobtěžovali s vyšroubováním svíčky z motoru), opřeme o zem a otočíme startér. Baterka v levé ruce nemá žádný skrytý význam, prostě se to stalo takto:
Neexistuje žádná jiskra, což nás dále navádí k problémům se zapalovacím systémem. Pokud ano, je čas odstranit cívku. To neznamená, že je to tak nápadné. Na pozadí docela velkého rozdělovače, který ve mně vyvolal nostalgii po dobách jízdy na Volze, si cívky není tak snadné všimnout. Dokonce jsem to musel zakroužkovat na fotce:
Zdálo by se snadné jej odstranit. Musíte odpojit vysokonapěťový vodič vedoucí k rozvaděči a konektor nízkonapěťového signálu (zakroužkovaný modře), povolit upevnění zemnící svorky (zakroužkovaný červeně), aby se vodič trochu posunul, a odšroubovat dva šrouby upevnění samotné cívky k držáku (zakroužkovaný zeleně).
V praxi se vše ukázalo být trochu komplikovanější, protože šrouby zajišťující cívku k držáku nejsou jen šrouby, ale šrouby, na které je našroubována matice, instalovaná mezi držák a blok válců. K této matici není snadné se dostat a ještě obtížnější ji po odšroubování neshodit. Naštěstí jsme s sebou měli celý arzenál nářadí na zvedání shozených drobností – ořech nakonec spadl minimálně třikrát. Navíc přístup ze strany, ze které byla fotografie pořízena, také není příliš snadný – docházelo k poměrně velkému rušení od uchycení motoru a poblíž běžícího postroje. K radosti přispělo i počasí. Ukazuje se, že banální mínus dva stupně s vysokou vlhkostí a silným větrem nejsou příliš příznivé pro produktivní práci.
Každopádně jsme to udělali a starý naviják skončil v našich rukou. Tady je vedle toho nového:
Vizuální kontrola, jak se očekávalo, neposkytla žádné odpovědi na otázku „co je s ní“. Ne, můžete vizuálně najít jednu trhlinu:
A druhá trhlina:
Když se ale podíváte na novou cívku, bude vám jasné, že se jedná pouze o jádro. Je nepravděpodobné, že takové praskliny na něm mohou nějak ovlivnit výkon cívky:
Po nějaké době byla nainstalována nová cívka:
A auto po propláchnutí válců (tedy po vytočení se sešlápnutým plynovým pedálem k podlaze) zcela normálně nastartovalo a radostně rachotilo. Hurá!
Krátké shrnutí výsledků diagnostiky vypadá takto:
1) Moje již dříve vyslovená teze, že v systémech s jednou zapalovací cívkou pro všechny válce je levnější ji preventivně měnit, než chápat důvody, získala další praktické potvrzení.
2) Pro takové případy musíte naléhavě přemýšlet o nákupu teplého oblečení.
3) Diagnostická rutina se očividně skládá právě z takových případů – ne dost spektakulárních, ne dost zajímavých, ale přinejmenším logických. Škoda jen, že se materiál pro video opět ztratil.
No, to je v pořádku, jsem si jistý, že problémů se vstřikovacími systémy bude po celý náš život stále dost. Tak se zase uvidíme!
