Dobrá auta jsou ta, která přežijí v Asii nebo Africe. Tam nelze opravit výrobní vady, protože po prodeji se auto již nikdy nedočká oficiálního servisu. A pokud auto zastaví v poušti, může to stát posádku život. Lidé si tam kupují auta, která nebudou stát uprostřed pouště. Audi Q7 nebo BMW X6 v africké nebo asijské divočině nenajdete.
Ford Ranger se nejen prodává, ale také vyrábí po celém světě. Zejména v Thajsku, Jižní Africe, Argentině, Nigérii, Michiganu a Vietnamu.
Na trzích, kde má Mazda lepší pověst než Ford, se vůz prodává jako Mazda BT-50. Jestliže v předchozí generaci byl Ford Ranger jednoduše přepracovanou Mazdou s japonskými motory a převodovkami, tak v případě Fordu Ranger 3 je tomu přesně naopak.
Právě ideálně zvolené hlavní mechanické jednotky jsou silou vozu. Čtyřválcový 2.2 TDCi a pětiválec 3.2 TDCi jsou motory z řady Puma uvedené na trh v roce 2000. Vždy měli smůlu na vybavení palivového systému. Nejprve s čerpadly Bosch VP-44, kde selhala řídicí elektronika. Pak se systémem Delphi common rail, kdy vysokotlaká čerpadla házela piliny do vstřikovačů. Ve verzích Euro 4 Transit praskaly a vyhořely písty, ale na vině byly opět vstřikovače Denso.
Za množstvím problémů se ztratilo to, že mechanika těchto motorů byla příkladná. Nikdo je nikdy neviděl s opotřebovanými laloky vačkových hřídelů nebo zkroucenými ložisky. Ani rozvodové řetězy zde nehlučí do 400 000 km.
Motory
Spolehlivý, neškodlivý systém vstřikování se objevuje pouze ve variantách Euro 5 od roku 2010. Systém Continental doposud funguje bezchybně, není zde ani jeden spálený píst a vozy s nájezdem více než 200 000 km mají dokonce originální vstřikovače.
Ford Ranger T6 se na trhu objevil v roce 2012, dostal tedy již vylepšenou verzi motorů Puma. Pětiválec 3.2 TDCi (200 k) se od doby, kdy v roce 2010 zmizel z Transitů, ukázal jako exkluzivní. Pokud vám tedy někdo řekne, že „motory Ford nejsou dobré, protože dva z Transitů mého přítele už byly zabity“, pak zaručeně mluví o verzích po roce 2010.
Motory Puma jsou tak dobré, že zůstaly v pickupu po roce 2016, kdy se na Transitech objevily nové jednotky 2.0 EcoBlue. Snížený objem se snažili kompenzovat vyšším plnicím tlakem.
Speciálně pro Ranger zachovali starý 2,2litrový čtyřválec a okouzlující 3,2litrový pětiválec, byť ve verzi Euro 6 se vstřikováním AdBlue. Zásoba 20 litrů močoviny vystačí přibližně na 2400 km.
Snížení obsahu oxidů dusíku ve výfukových plynech umožnilo efektivnější spalování nafty (více předvstřiku, méně recirkulovaných plynů, vyšší teploty a tlaky). Apetit pětiválcového motoru ve středně těžkém autě se snížil z 10,8 na 9,2 l/100 km.
Změny v uspořádání výfukového systému, kde se filtr pevných částic přesunul bezprostředně za turbínu a katalyzátor zaujal své původní místo, si vynutily opuštění charakteristického rysu Fordu: přídavný vstřikovač (přesněji řečeno výparník nafty) v výfukové potrubí. Umožnil snadno a rychle propálit filtr, bez rizika zředění oleje naftou, jako u tradičních řešení, kde se další část motorové nafty pro spálení sazí uvolňovala do výfuku „přímo z motoru“.
Se spalováním filtru pevných částic však nejsou žádné vážné problémy. Ano, tu a tam si někdo všimne, že se mu rozsvítila varovná kontrolka. Než se ale dostane na čerpací stanici, zase zhasne. Pro ty, kterým na spotřebě paliva tolik nezáleží, by Svatým grálem byly modely 2015-2016. Stále přicházely s motory Euro 5 s extra vstřikováním a bez AdBlue, ale s vylepšeným komfortem odpružení.
Podvozek
Pohodlí odpružení je snad největší slabinou modelu. Na nerovných cestách je to obzvláště nepříjemné v prázdném pickupu. Volkswagen Amarok má mnohem blíže k osobnímu vozu. V tom mu pomáhají dvě možnosti nosnosti: 800 kg se třemi listovými pružinami vzadu a 1000 kg s pěti. Ti se slabšími pružinami jezdí s větším komfortem.
Každý Ford Ranger unese minimálně 1024 kg, některé varianty až 1140 kg. Vzadu byly instalovány velmi velké pětilisté pružiny. Jejich vibrace jsou tlumeny výkonnými tlumiči, ale otřásají rámem. Nepříjemné chvění mizí až se zátěží. I s tunou nákladu se karoserie chová stabilně, nenaklání se ani nekývá.
U strojů, které mají vzadu nainstalovanou například nádobu na tisíc litrů nafty, kterou vozí do kombajnů na polích, se pružiny nikdy nepřetrhnou. Ale u kopií, které se často pohybují prázdné, bylo nutné pružiny vyměnit. Vibrace jim zřejmě škodí.
Chování prázdných vozů bylo po restylování mírně opraveno, ale skutečně ideální se stalo až ve sportovní verzi Raptor, vydané v roce 2019. Tam výrobce provedl nečekaně rozsáhlé technické změny – vinuté pružiny místo listových vzadu, lehčí hliníková ramena řízení vpředu a tlumiče Fox kolem dokola. Pohotovostní hmotnost se snížila o 600 kg. Škoda, že Raptor nedostal starý 3,2litrový pětiválec, ale pouze moderní EcoBlue. V roce 2023 se příběh staré řady motorů Puma chýlí ke konci.
