1. Navzdory své moudrosti nebyl život krále Šalomouna pokojný.
A jednoho dne se král Šalamoun obrátil o radu na dvorního mudrce s prosbou: „Pomozte mi – v tomto životě je mnoho věcí, které mě mohou přivést k šílenství. Jsem velmi náchylný k vášním a to mě trápí!“
„Na což mudrc odpověděl: „Vím, jak ti pomoct. Nasaď si tento prsten – je na něm vyryta věta:“ “Tohle přejde.”
Cuadro de la Catedral de Gante, malíř Lucas de Heere (1534-1584)
„Když tě přemůže silný hněv nebo silná radost, podívej se na tento nápis a on tě vystřízliví. V něm najdeš spásu z vášní!“ Šalamoun se řídil radou mudrce a nalezl klid. Ale nastal okamžik, kdy se při pohledu, jako obvykle, na prsten neuklidnil, ale naopak – ještě více ztratil nervy.
Strhl si prsten z prstu a chtěl ho hodit daleko do rybníka, ale najednou si všiml, že na vnitřní straně prstenu je nějaký nápis. Podíval se pozorně a přečetl si: „I tohle přejde.
2..Jednoho dne seděl král Šalomoun ve svém paláci a uviděl muže, jak jde po ulici oděného od hlavy až k patě ve zlatě. Šalomoun si muže zavolal k sobě a zeptal se: „Jsi lupič?“ Na což on odpověděl, že je klenotník: „A Jeruzalém je slavné město, sem chodí mnoho bohatých lidí, králů a knížat.“ Pak se král zeptal, kolik si tím klenotník vydělal? A ten hrdě odpověděl, že vydělal hodně.
Pak se král usmál a řekl, že když je tento klenotník tak chytrý, ať vyrobí prsten, který by smutné potěšil a šťastné zarmoutil.
A pokud prsten není hotový do tří dnů, nařídí klenotníka popravit. Ať byl klenotník jakkoli talentovaný, třetího dne se s bázní vydal ke králi s prstenem pro něj.
Umělec Pedro Berruguete (1450–1504) Salomon kolem roku 1500
Na prahu paláce potkal Rahavama, syna Šalomouna, a pomyslel si: „Syn moudrého muže je napůl moudrý.“ A vyprávěl Rahavamovi o svém trápení. Na to se usmál, vzal hřebík a na tři strany prstenu vyryl tři hebrejská písmena – gimel, zajin a jud. A řekl, že s tím může směle jít ke králi.
Šalamoun otočil prsten a okamžitě po svém pochopil význam písmen na třech stranách prstenu, jejich význam je zkratka “I tohle přejde.”
A jak se prsten točí a neustále se objevují různá písmena, tak se točí i svět a tak se točí i osud člověka. A když si pomyslel, že teď sedí na vysokém trůnu, obklopen vší nádherou, a to pomine, okamžitě se zarmoutil.
A když ho Ašmodaj poslal na konec světa a Šalamoun musel tři roky putovat, díval se na prsten, pochopil, že i tohle pomine, a rozveselil se.
Fragment fresky. P. della Francesca (15. století, italská renesance)
3. Král Šalamoun dostal v mládí prsten se slovy, že když bude v těžké situaci, smutný nebo vyděšený, má si na prsten vzpomenout a držet ho v rukou. Šalamounovo bohatství bylo nesmírné, zvětšil by ho další prsten výrazně? . Kdysi dávno došlo v Šalamounově království k neúrodě. Byly mory a hladomor: umíraly nejen děti a ženy, ale i válečníci byli vyčerpaní.
Král otevřel všechny své zásobárny. Poslal kupce, aby prodávali cennosti z jeho pokladnice, aby nakoupili chléb a nakrmili lid. Šalomoun byl zmatený – a najednou si vzpomněl na prsten. Král vytáhl prsten, držel ho v rukou. Nic se nestalo. Najednou si všiml, že na prstenu je nápis. Co to bylo? Starověké znaky. Šalomoun znal tento zapomenutý jazyk. “Všechno projde” , četl.
Farní kostel sv. Michaela v Untergriesbachu. Galerie kostela (1753): Král Šalamoun jako svědek posledních čtyř věcí.
. Uplynulo mnoho let. Král Šalomoun se stal známým jako moudrý vládce. Oženil se a žil šťastně. Jeho žena se stala jeho nejcitlivější a nejbližší asistentkou a rádkyní. A náhle zemřela. Zármutek a melancholie krále přemohly. Ani tanečníci a zpěváci, ani zápasnické soutěže ho nebavily. Smutek a osamělost. Blížící se stáří. Jak s tím žít?
Vzal si prsten: “Všechno pomine”? Touha mu sevřela srdce. Král se s těmito slovy nechtěl smířit: v frustraci hodil prsten, ten se zakutálel – a na vnitřním povrchu se něco zablesklo. Král prsten zvedl a držel ho v rukou. Z nějakého důvodu nikdy předtím takový nápis neviděl: „I tohle přejde.“ …
Uplynulo mnoho dalších let. Šalomoun se stal starým mužem. Král chápal, že jeho dny jsou sečteny a dokud má ještě trochu sil, musí vydat poslední rozkazy, mít čas se se všemi rozloučit, požehnat svým nástupcům a dětem.
“Všechno projde”, “I tohle přejde”, – vzpomněl si a ušklíbl se: to je ono, to je všechno pryč. Král se s prstenem už nikdy nerozloučil. Už se opotřeboval, předchozí nápisy zmizely.
S oslabenýma očima si všiml: na okraji prstenu se něco objevilo. Co to bylo, zase nějaká písmena?
Král vystavil okraj prstenu zapadajícím slunečním paprskům – písmena na okraji se třpytila: „Nic neprojde“ — Šalamoun četl.
