Jaké organismy se rozmnožují v larválním stádiu?

Larva, postembryonální stadium jedince
vývoj mnoha bezobratlých a některých obratlovců
živočichové (ryby a obojživelníci), kteří mají rezervy
živiny ve vejci nestačí k dokončení
morfogeneze.
Přeměna larvy v dospělého zvířete (metamorfóza)
spočívá v restrukturalizaci organizace, zejména do hloubky,
tím více se larva liší od té, která dokončila svůj život
vývoj těla.

3. Larvy zvířat

Organismy v larválním stádiu obvykle mají
speciální orgány, které nejsou charakteristické pro dospělou formu, a
zbavený mnoha orgánů, které jsou tomu druhému vlastní.
Larvy však zpravidla nemají vyvinutý reprodukční systém
některé skupiny mají neotenii nebo pedogenezi
(gonády začínají fungovat již v larvální fázi).
Larvy některých zvířat si zachovávají své strukturální rysy
rodové formy, což naznačuje původ těchto
zvířat.

Larvy zvířat
U mnoha zvířat je larvální stádium určeno různými způsoby
jejich způsob života v raných fázích vývoje a v dospělosti
stav. Někdy je přítomnost larvy spojena se změnou prostředí
stanoviště v procesu vývoje (ontogeneze).
U mořských živočichů přisedlých nebo přisedlých plovoucích
larva zajišťuje jejich usazení.
Mnoho charakteristických larev se osamostatnilo
tituly. V některých případech (například u ostnokožců) toto
bylo způsobeno tím, že jejich, vzhledem k výrazným rozdílům od
dospělé formy byly zpočátku považovány za nezávislé druhy
žijící organismy.

5. PARANCHYMULA

Dvouvrstvá pelagická volně plavající larva bez
vnitřní dutina. Pokryté řasinkovými buňkami.
Charakteristické pro houby a některé koelenteráty
(hydroidy a hydromedusy)
Tělo se skládá z vnější vrstvy bičíkových buněk – ektodermu a
vnitřní parenchymální buněčná hmota – endoderm. Parenchymula
má radiální symetrii; jeho zvířecí tyč je otočena
plave vpřed a je pólem připoutání (během metamorfózy),
vegetativní pól je fyziologicky zadní.
V procesu vývoje přechází parenchymula buď do fáze planula (v
koelenteruje), nebo se usadí na dně a přemění se v připojený
dospělý (v houbách)

6. Larvy houby

Coeloblastula
(v některých vápencích
houby)
Tvořeno homogenní
bičíkové buňky,
umístěné v 1 řadě
• Parenchymula
Na vnější straně jsou bičíkovci
buňky, uvnitř volné
uspořádané zrnité buňky
Amphiblastula
(v mnoha vápenatých houbách)
Tvořeno 2 typy buněk: zap
jeden kůl – malé bičíkovce
buňky, na druhé straně – velké
bičíkaté buňky

7. Reprodukční cyklus houby

8. Larvy Coelenterates

• Planula je volně plavající larva,
charakteristické pro hydromedusy, sifonofory,
scyphomellyfish a korály. Neschopný výživy
a rozmnožování
Tělo planula je podlouhle oválné, zúžené a na jednom poněkud špičaté
(ústní) a rozšířené na opačném (apikálním) konci. Planula
sestává z vnějšího jednovrstvého sloupcového epitelu (ektodermu),
celý pokrytý mihotavými řasinkami a vnitřní kompaktní hmotou
poměrně velké buňky (endoderm). P. představuje výsledek vývoje
oplodněné vajíčko, které se od typické gastruly liší pouze nepřítomností
primární ústa (blastopor) a žaludeční dutina.

9. Rozdíl mezi parenchymulem a planula

10. Larvy Coelenterates

• Éter
– volně plavající larva charakteristická pro
Scyphomedusa. Vzniká v důsledku strobilace.
Generace medusoidů se vyvíjí z éterů

11. Struktura esterů

12. Larvy ploštěnky

Turbellaria
Motolice
Monogenea
Müllerova
larva
Miracidium
Cercaria
Metacercaria
Adolescary
Oncomiracidium
Páska
červy
Coracidium
Onkosféra, popř
šestiháčkovitá larva
Lycophora, popř
desetiháček
larva
Cysticercus
Cysticerkoid
Tsenur
Echinococcus
Procercoid
Plerocerkoid

13. Larvy turbellaria

• Mülleriánská larva Charakteristická pro mnoho mořských
vícevětví (Polycladida) řasinkoví červi.
Na počátku vývoje má rysy radiální symetrie,
později – oboustranná symetrie.
V přední části úst (1) má 8 laločnatých tvarů
výrůstky (2) pokryté řasinkami

14. Larvy motolice

• Miracidium
Tělo je pokryto řasinkami, které slouží k pohybu. Na předním konci
tělo má proboscis.
Apikální žláza a laterální žlázy v komplexu jsou
penetrační aparát – to znamená, že slouží k průniku do hostitelské tkáně,
protože jejich sekrece má cytolytický a histolytický účinek.
V přední třetině těla miracidia se nachází velké mozkové ganglion.
Smyslové orgány: sensilla spojená s proboscis; párové pigmentované oči;
nepárové nepigmentované oko; sensilla mezi prvním a druhým
řady epiteliálních desek.

15. Larvy motolice

• Struktura miracidia
proboscis
apikální žláza
postranní žlázy
oči
mozkový ganglion
protonefridia
epiteliální lamina
zárodečné buňky

16. Larvy motolice

• Cerkárie, cerkárie
• Tělo je vybaveno dvěma přísavkami
– ústní a břišní. Dostupný
rozeklaný
rozvětvený
střeva, nervový systém,
někdy oči, hlavové žlázy,
protonefridia jsou dobře vyvinuté.

17. Larvy motolice

Charakterizováno přítomností ocasu, který někdy může být
rozdvojené (u furcocercariae) nebo vybavené postranními přívěsky.
Cerkárie se vyvíjejí ve sporocystě nebo redii
v důsledku partenogeneze opustit tělo prvního
mezihostitel (měkkýš) a pomocí ocasu
plavat ve vodě.

18. Larvy motolice

METACERCARIA – vložené cerkárie v
tělo druhého mezihostitele
(bezobratlý nebo často ryba).
Živí se na náklady majitele a rostou.
ADOLESCARIUM – encystované cerkárium
ve vnějším prostředí. Má hustou ochranu
skořápka 3-4 vrstev.

19. Larvy Monogenea (monogenetické motolice)

• Oncomiracidium
Velmi podobné miracidiím, ale na rozdíl od nich mají
cercomere – zadní ozbrojený s malými háčky
konec těla

20. Larvy cestod

Onkosféra, popř
šestiháčkovitá larva
Charakteristika tasemnic
(Řád Cyclophyllidea).
Na zadním konci těla má
šest chitinoidních háčků. U
většina tasemnic onkosféra
vyjde
mimo
vejce
skořápky
в
střeva
tedy mezihostitelé
vrtáky
stěna
střev a dostává se do krve
provádí migraci napříč
krevního oběhu a usazuje se v něm
papírové kapesníky.
Lycophora neboli larva s deseti háky.
Charakteristické pro amfilinoidy (tř
Amphilinoidea).

21. Larvy cestod

Coracidium
U zástupců řádu Pseudophyllidea (Pseudophyllidea) má onkosféra
řasinkový obal, pohybuje se ve vodě a nazývá se coracidium.
Charakteristika Ligulidae a tasemnic.

22. Larvy cestod

Procerkoid se tvoří v těle 1. meziproduktu
hostitel z coracidium. Má červovitý tvar,
chybí řasy. Charakteristika zástupců
řád Pseudophyllidea (ligulidae, tasemnice).
Plerocerkoid se tvoří v těle 2
mezihostitel z procerkoidu. Má to
červovitého tvaru, bez řasinek. Nějaký
druh má přichycovací orgány (bothria),
tvoří se téměř všechny orgány. Charakteristické pro
zástupci řádu Pseudophyllidea (Little Ligulidae,
tasemnice).

23. Larvy cestod

24. Larvy cestod

Finnův cysticercus obsahující pouze 1
šroubovaný scolex a krk. Vznikají cysty
ve svalech nebo mozku hostitele. Průměr
– asi 1 cm

25. Larvy cestod

26. Larvy cestod

27. Larvy nemertejské

• PILIDIA je volně plavající larva řádových červů
heteronemertinský typ nemertean. Tělo 1-4 mm, zakryté
řasy; delší na jeho spodním okraji a postranních lalocích
Řasinky tvoří tzv. ciliární provazec. Na vrcholu
na pólu je shluk řasinek – citlivé parietální
orgán. Ústní otvor se nachází na spodní straně těla a
vede do slepého střeva. Tělo nemerťana vzniká z vnitřního
části P. a malé oblasti jeho ektodermu – zárodečné
disky; zbytek P. těla se neúčastní
formování těla červa.
a – ústa, b – střevo, c – imaginární ploténky, d – parietální ploténka, e
– parietální sultán, e – ciliární šňůra.

28. Larvy kroužkovců

• Trochofor
raná volně plavající larva
trochoforní zvířata
(mnohoštětinatci kroužkovci,
echiuridy, sipunculidy a měkkýši)
Charakteristickým znakem trochoforu je
přítomnost pásů řasinkových buněk
• Metatrochofor
larva mnohoštětinatců
červy, vyvíjí se z trochoforu a
promění v nektohetu.
• Nektochaete
pozdní mnohoštětinatá larva
kroužkovců, vyvíjí se z
metatrochofory.

29. Larvy kroužkovců

30. Larvy měkkýšů

31. Larvy měkkýšů

• Veliger – upraveno
larva trochoforu
většina měkkýšů.
Charakteristické pro plže a
mlži.
• Glochidie – parazitární
sladkovodní larva
mlži
čeleď Unionidae,
například bezzubé a
kroupy

32. Larvy korýšů

• Nauplius
raná fáze vývoje larev,
charakteristické pro mnoho korýšů.
Má 3 páry příloh:
tykadla, tykadla, kusadla.
• Metanauplius vedle
nauplius je fáze vývoje larev.
Má antény, antény,
mandibuly, 2 páry maxil, prsní kosti
segmenty
• Copepoidní larva –
charakteristické pro veslonôžky
korýši

33. Larvy korýšů

U vyšších raků v případě nej
primitivní a plný rozvoj, na př. v
některé krevety mají také stádia
nauplius a metanauplius. Následuje zoea.
• Zoea je raná larva korýše desetinožců.
Má ústní končetiny, čelisti,
rudimenty hrudních končetin, vytvořené
břicho, ale jen s posledním párem
končetin.
• Larva mysid – pozdní larva
dlouhoocasí korýši desetinožci.
• Megalopa je pozdní larva desetinožců
korýši.
Mnoho korýšů desetinožců podléhá metamorfóze
je značně zkrácena.
U krabů: vejce – zoea – megalopa
U sladkovodních raků je vývoj přímý, u humrů od
Z vajíčka se vynoří larva mysid.

34. Larvy hmyzu

• Hmyz
hemimetabolický – s neúplným
proměna
Nymfy jsou imagist larvy
(kobylka, šváb)
Naiad – larva vážek, jepic,
kamenné mušky (mají larvy
orgány – žábry).

35. Larvy hmyzu

Holometabolický – s kompletní
proměna.
Pravé larvy.
Campodeoidní larvy (střevlíků,
potápěčské brouky, lacewings).
Červovité larvy (diptera,
Hymenoptera (vosy, mravenci),
nosatci).
Housenkový nebo eruciformní
(housenky motýla, falešná housenka
pilatky).

36. Larvy hmyzu

Klasifikace založená na těch fázích embrya at
průchod, kterým se vejce líhne
Mnohonožci jsou larvy podobné housenkám.
Oligopodi – mají 3 páry prsních prsou a chybí jim břišní
končetin.
Apodiální – chybí končetiny
Protopodi – postrádají nohy a mají nedostatečně vyvinutá ústní ústrojí
části (charakteristické pro některé proktorupoidy).
Housenka je larva motýlů. Má tři páry hrudních končetin (jeden pár na každém hrudním segmentu) a pět párů
falešné břišní nohy na III – VI a X břišních segmentech.
Nepravá housenka je larva pilatek. Na rozdíl od housenek mají pseudohousenky pilatky břišní nohy
vyvinuté na břišních segmentech II – X.

37. Larvy hmyzu

• Larvy hmyzu s úplnou metamorfózou
(od Barnese): A—protokol, B, c—oligopodní, D—
polypodální, DE, F—apodální

38. Larvy hmyzu

39. Larvy hmyzu

• Coretra – larva
komár z rodiny
Chaoboridae.
• Bloodworm – larva
zvonkoví komáři
(Chironomidae).

40. Larvy hmyzu

41. Larvy hmyzu

Maggot je larva mouchy s kulatým stehem.
Živí se shnilým masem a produkty
hnitím a rozkladem. V případě nepříznivého
podmínky jsou ponořeny do stavu anabiózy,
ve kterých snesou mrazy až do −30
°C. Při teplotách pod nulou mohou
žijí až 2 roky, aniž by se proměnili v mouchy.
V lékařství se používá červ
některé
kliniky
как
levný,
účinná a bezpečná metoda čištění
rány od mrtvé tkáně a hnisání. Larva
přiložil na ránu a chvíli nechal
čas, v důsledku čehož červ sežere všechno
mrtvá tkáň, takže rána zůstává čistá. Tento
metoda používaná ve více než 1500
lékařská centra v Evropě a USA.

42. Larvy chapadel

Actinotrocha
–
pelagický
planktotrofní larva zástupců
třída Phoronida (Phoronids) Preoral
lalok s parietální ploténkou a často
oční skvrny; vede po jejím okraji
preorální ciliární kroužek – homolog
trochofor prototroch. Za ústy na břiše
válec – od 12 do 50 dlouhých chapadel. Na
metamorfóza
postorální
regionu
mění se v nosič chapadel (lofofor),
larva
chapadla
jsou nahrazeny
definitivní. Actinotroch byl poprvé popsán
I. Muller (1846) jako dospělé zvíře, A. O.
Kovalevskij (1867) ji poznal jako larvu. Od té doby
Od té doby několik desítek různých
aktintroch – mnohem větší než
dospělí foronidy jsou známy.

44. Larvy chapadel

• Cyfonaut (cyfonautes) – larva mechorostů
(Bryozoa)
Larvy jsou trochoforovitého tvaru, vybavené
koruna řasinek a mlžů
dřez. Má dobře vyvinuté střevo.
Po docela dlouhé době
pelagický život a aktivní krmení
Tsifonaut je spuštěn na dno, připevněn a
tvoří první jedinec – ancestrula, od
ze kterého vyrazí nová kolonie.
Spolu s larválními orgány je obnažena
redukce a střeva, a v apikální části
ledvina nového jedince je položena.

45. Larvy ostnokožců

• Dipleurula (dipleurula)
raná forma společná pro ostnokožce a koelenteráty
larvy, později se přeměňující v různých skupinách na
auricularia, bipinnaria, pluteus nebo tornaria.

46. Larvy ostnokožců

• Auricularia – raná fáze vývoje
holothuriánské larvy.
• Doliolaria – střední fáze vývoje
holothuriánské larvy.
• Pentakl – pozdní fáze vývoje
holothuriánské larvy.
• Holothuriani se vyvíjejí s metamorfózou:
z vajíček vylézají plovoucí larvy.
Původní forma larvy, jako všichni ostatní
ostnokožci, reprezentovaní dipleurula;
po třech dnech se změní v
auricularia a poté do doliolaria. U řady
druhy jiné larvální formy –
vitelaria a pentactula.

47. Larvy ostnokožců

48. Larvy ostnokožců

49. Larvy ostnokožců

50. Larvy ostnokožců

• Bipinnaria – raná
fáze vývoje larev
mořská hvězdice.
• Brachiolaria – pozdní
fáze vývoje larev
mořská hvězdice.

51. Larvy coelenterátů

52. Larvy cyklostomů

• Sandworm (Ammocoetes) – larva mihule.
Tělo je aknovité, ústa ve tvaru trojúhelníkové štěrbiny, zuby
chybí, oči nedostatečně vyvinuté, žaberní otvory – v
brázda, nepárové ploutve, málo vyvinuté. Peskoroyka
žije v řekách, potocích, kanálech a významné části
tráví čas zahrabaný v zemi. Živí se malými
bezobratlých a rozkládajících se organických látek
zbytky (detritus). Ve věku 3-6 let, sandcrawler
prochází metamorfózou a mění se v dospělého.

kavitární, tasemnice, korýši, hmyz, částečně ryby a obojživelníci atd. Larvy vedou samostatný způsob života a od dospělých forem se liší vnitřní i vnější stavbou. Velmi názorným příkladem rozdílů ve vnitřní struktuře jsou pláštěnci. Larvy pláštěnců mají notochord, ale dospělé formy až na jednu výjimku nemají. Larvy obvykle slouží jako stádium šíření a zajišťují šíření druhu. To je zvláště důležité pro přisedlé organismy, protože to eliminuje problém přelidnění.

Larvy se liší od dospělých v jejich nutriční biologii, jejich prostředí, jejich způsoby pohybu (létající vážka a její plovoucí larva) a chování. Díky tomu může jeden druh využívat možností, které poskytují dvě ekologické niky po celý svůj životní cyklus. To zvyšuje šance na přežití druhu.

Dalším znakem larev je, že se dokážou přizpůsobit různým podmínkám, které je čekají v druhém životě, mají fyziologickou odolnost. Neměli bychom tedy předpokládat, že larvy jsou nutně nedostatečně vyvinuté formy. V mnoha případech dosahují velmi vysoké organizace, kdy pouze genitálie zůstávají nedostatečně vyvinuté. Ale axolotl (obojživelník) má dokonce genitálie vyvinuté natolik, že se může rozmnožovat.

8.Vývoj obratlovců.

Změny, ke kterým dochází při přeměně larvální formy v dospělou formu, jsou samozřejmě působivé, jejich význam je obrovský, ale ve srovnání se změnami, ke kterým dochází po oplození vajíčka, se zdají nevýznamné. Podle dostupných údajů se u lidí vyskytuje 42 ze 47 buněčných generací v období nitroděložního vývoje. Věda studuje embryonální vývoj embryologie. Podle jejích údajů jsou události probíhající v tomto období u všech zvířat podobné. Pomáhají nám lépe porozumět původu tkání, orgánů, orgánových systémů a funkčních vazeb mezi nimi. Nejvhodnější je rozdělit embryonální vývoj do tří fází, i když je třeba mít na paměti, že vývojový proces je kontinuální a každá fáze plynule přechází do další, bez jasných hranic mezi nimi.

První fází je rozdrcení vajíčka. Rozdělení – mitotická dělení zygoty, ke kterým dochází po oplození. Je to způsobeno oplodněním. V důsledku drcení se získají dceřiné buňky (blastomery), které tvoří dutou kouli – blastula, jehož vnitřní rovina se nazývá blastocoel.

Druhý proces – gastrulace. Začíná vytvořením kulatého otvoru v blastule – blastopor. Buňky blastuly se pak dělí, diferencují a vyčnívají dovnitř skrz blastopor. V tomto případě blastocoel zmizí a vytvoří se dutina primárního střeva (archenteron). Buňky jsou uspořádány jako tři samostatné zárodečné vrstvy v třívrstvé struktuře tzv gastrula.

Zárodečné vrstvy – ektoderm, mezoderm и endoderm. Získávají určitou organizaci, která slouží jako příprava na třetí etapu.

na organogeneze (třetí stadium) dochází k dalšímu dělení buněk, růst a diferenciace vedou ke vzniku notochordu, centrálního nervového systému a rozvoji mezodermu. Obratlovci tvoří tkáně, orgány a orgánové systémy. Organogeneze končí vylíhnutím vajíčka nebo narozením mláděte.

Vývoj a ústa obratlovců jsou ovlivněny hormony vylučovanými čtyřmi žlázami: štítnou žlázou, játry, kůrou nadledvin a pohlavními žlázami. Tento proces probíhá pod kontrolou hypofýza – žláza umístěná na spodině mozku. Na druhé straně je hypofýza ovlivněna produkovanými speciálními stimulačními a inhibičními (zpožděnými) faktory hypotalamu. Z hypofýzy byla extrahována látka, která může zvýšit tělesnou hmotnost a je tzv růstový hormon.